Your address will show here +12 34 56 78

Gamifikaci jsme již v minulých letech představili z různých úhlů a etablovala se jako součást vzdělávacích i zážitkových kurzů pro firmy a školy. Nyní před námi stojí nová výzva – jak a v čem by gamifikace mohla pomoci při vzdělávání osob s nízkou kvalifikací? To je totiž téma projektu SkillUp Game, který společně s partnery realizujeme. Možností mě napadá několik. Read More

Continue Reading
0

Jak se Vám daří v tento čas? Máte více času a pracujete z klidu domova? Nebo řešíte, jak udržet firmu, svou práci, své příjmy či vzdělávání svých dětí na uzdě? Popravdě se musím přiznat. Souhlasím s kolegou Jirkou, který vtipně poznamenal, že je jaksi více práce, ale méně výsledků. Pracujeme na nových zajímavých projektech, jak možná víte, pokud nás sledujete. Je tolik změn. Někdy je pro každého z nás docela náročné situaci ustát a tak se vždy hodí schopnost se uvolnit a dobýt své baterie a zásoby energie. Proto jsme pro vás připravili tři naprosto jasné a konkrétní zdroje inspirace, abyste do své života přidali více psychické pohody. Pojďme tedy na to:

Read More
Continue Reading
0

Když se se svými kamarády bavím o tom, že v rámci své práce spolupracuji na výstavě, většinou se setkám s tázavými pohledy. Výstavy obvykle moc pracovních příležitostí pro kouče a lektory soft skills opravdu neskýtají. Nicméně Urbania je důkazem toho, že zážitkem se dá dělat nejen vzdělávání, jak ho děláme i my v Misi HERo, ale i vystavování, a že to lidi baví.

Read MoreContinue Reading
0

V době, kdy je nezaměstnanost někde kolem dvou procent si mnozí osvícení vedoucí kladou otázku, jak motivovat své lidi. Co můžete jako manažeři a šéfové dělat, aby vaši zaměstnanci byli v práci spokojení a motivovaní? V poslední době jsem na toto téma na školeních a při rozhovorech s manažery často narážela a ráda bych s vámi sdílela tři myšlenky, které mi přijdou v rámci tématu motivace důležité.

Read MoreContinue Reading
0

Tentokrát otevíráme firemní okénko z poněkud jiného soudku, a to společensky smysluplných projektů. Existuje řada oblastí, které by si zasloužily naši pozornost a kde se firmy angažují. Šikana je rozhodně jedním z nich, i když dosud trochu opomíjeným. S Veronikou Frindtovou, ředitelkou projektu STOP šikaně, jsme si povídali o tom, proč se rozhodli věnovat svou energii a čas právě tomuto tématu, jak projekt vznikal, komu pomáhá a jak se dělá cool PR…

Read MoreContinue Reading
0

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč vás některý lektor zaujme a jiný ne? Nebo, že by vás lektorská práce zajímala a nevíte, co vše za tím stojí? Co vše je potřeba umět a dělat, abyste sklízeli úspěch? Pokusila jsem se dát dohromady deset bodů, které pokládám za základní pilíře této profese. Pořadí nevnímám za důležité, neboť se mnohdy jedná o body vzájemně se překrývající. Jdeme na to:

Read MoreContinue Reading
0

S Dagmar jsme se seznámily spíše náhodou, ale velmi mě zaujala šíře jejího záběru, čemu všemu se věnuje, jak přemýšlí o světě a její otevřenost k lidem kolem ní. Požádala jsem ji proto, zda bychom spolu mohly udělat rozhovor na téma, které je jí nyní blízké. Vybíraly jsme asi ze tří možností a nebylo to snadné. Spolupráce a soutěživost mezi ženami jsme nakonec zvolily proto, že je to téma pro ženy aktuální a pro muže zase takové to pootevřené okénko do ženského světa. Pokud čekáte vyprávění o tom, jak spolu ženy bojují, budete nejspíš překvapeni…

Read MoreContinue Reading
0

V našem dnešním rozhovoru si povídáme s Honzou Složilem, s nímž jsme společně procestovali ČR v rámci seminářů k Modernímu vzdělávání EPALE. Díky tomu jsme se nejen dobře poznali, ale také jsme si vzájemně důkladně naposlouchali své příspěvky a řekli jsme si, že bychom měli začít spolupracovat.

Honza je kouzelník v hledání jednoduchých cest a elegantních řešení ve složitém světě technologií, proto jsme zvolili aktuální téma e-learningu a jeho pohledu na zavádění e-vzdělávání ve firmách.

Read MoreContinue Reading
0

U nás v HERo týmu potkáte lidi, s kterými jsme v denním kontaktu, ale patří sem i fanoušci, kamarádi a občasní pomocníci, s kterými se moc rádi vidíme, ale kteří jsou vytíženi více někde jinde než u nás. Podobně je to s Evou Skřebskou, která s námi občas vyrazí na akci, ale poslání našla teď v práci pro organizaci Člověk v tísni. Stále působí v oblasti personalistiky a vzdělávání, a tak jsem ji poprosila, aby s námi zasdílela své dojmy z cesty na školení zpětné vazby pro africký tým. Zaposlouchejte se do zvuků horkem rozpálené divočiny a až půjdete příště na školení, vzpomeňte si na vyprávění ze Zambie.

Read MoreContinue Reading
0

Ráda bych se s vámi podělila o úplně čerstvé dojmy z ukončeného výcviku. Teď v květnu jsem ukončila dvouletý sebezkušenostní výcvik Terapie zážitkem. Není zvláštní, že si tohoto „papíru“ vážím víc, než svých vysokoškolských diplomů? Jsem opravdu šťastná za možnost takového způsobu vzdělávání. Smutné na tom je, že studium vysokých škol má do praxe podobného typu mnohdy velmi daleko.

Read MoreContinue Reading
0

Jednou za čas je dobré na chvíli se zastavit a srovnat si myšlenky, říct si, jestli jsem spokojený s tím, kam se můj život ubírá a jak ho žiju. Někdy je ale sakra těžké nejen najít tu chvilku času a být sám se sebou, ale i vést ten rozhovor. Proto jsme se rozhodli, že zasdílíme takový malý nástroj, který vás tímto zahloubáním může provést.

Read MoreContinue Reading
0

S Radkem jsme se seznámili na jedné rozvojové akci. Slovo dalo slovo a za pár týdnů jsme s ním absolvovali workshop s koučovacími kartami. Radek je bezpochyby osobnost, ale i práce s kartami je zajímavá a inspirativní, a proto jsme ho požádali o rozhovor, abyste se s touto metodou, která kombinuje fototerapii, koučování a poznatky neurověd, seznámili i vy.

Read MoreContinue Reading
0

Někdy během diskuzí nad novými možnostmi vedení týmů a fungování firem přicházíme na to, že mnoho konceptů je a bylo známo už třeba před 50 lety. Jsou popsány v knihách, ale většinově se neprosadily. Když jsme si povídali s paní Janou Maussen o jejím cestování po Španělsku, přišla řeč na zaměstnaneckou participaci, jedinečný koncept podnikání a řízení podniku, který Baskové rozvinuli k dokonalosti a který funguje i v jiných regionech ve světě. Potřebuje sice specifické podmínky a dobrou přípravu, přesto je to systém, který by měl být inspirací zdravému podnikání i samoorganizujícím se společnostem. Nechte se spolu s námi provést tímto konceptem sociálního podnikání, které má velmi blízko k dnešním pokusům o změny v managementu, ale s tím rozdílem, že funguje už několik desítek let a generuje miliony.

Read MoreContinue Reading
0

Další článek ze série – Jak to chodí u nás v Mise HERo.

Již před časem jsem psala, že se vzájemně učíme holakratickému způsobu fungování firmy. Nemáme tedy jednoho šéfa, ve vedení se střídáme v podobě duchovního lídra měsíce. Každý lídr má pak možnost při poradách posunout fungování naší organizace dál. Nejde nám tady o nějaké vytahování nebo směrování ostatních, že tak, jak to děláme my, je správně. Chceme ale ukázat cestu, možnosti, problémy a řešení, protože to jsou cenné zkušenosti a třeba to právě někdo z vás také řeší a další pohled mu může přijít vhod.

Read MoreContinue Reading
0

Tomáš Havrda se jako organizátor networkingů pohybuje v prostředí plném sdílení nových nápadů a toho, co firmy aktuálně řeší nebo potřebují. Když jsme vybírali téma pro náš rozhovor, navrhl Vnášení lidskosti do firemních prostředí. Zaujalo mě slovo lidskost v kontextu firem a požádala jsem ho, aby myšlenku rozvedl. Doufám, že i pro vás v následujícím povídání bude něco užitečného nebo zajímavého.

Read MoreContinue Reading
0

Je obvyklé, že lidé, kteří spolu pracují v jedné firmě, se potkávají každý den. Mají své místo, své zvyky, svůj režim. Když děláme věci každý den stejně, mnohem rychleji padáme do určitých stereotypů. Abychom však něco mohli změnit, přicházet s nápady a získat nový pohled na věc, je potřeba vnést do stereotypu různé impulsy. I drobná změna může být zajímavá a obohatit váš den.

Read MoreContinue Reading
0

Musím se vám přiznat, že jsem od dětství měla problém s autoritami a různými omezeními obecně. Dost možná to má co do činění s mou vodnářskou povahou. I kdyby to tak však bylo, tak co s tím? Jak s tím fungovat v životě? Když víte, že zdaleka ne každý dospělý je pro vás dostatečná autorita na to, abyste ho uposlechl.

Ano, někdy člověk prostě musí sklopit uši a na nějaký čas je schopný snést i to, co se mu nelíbí. Ale co pak?

Read MoreContinue Reading
0

V poslední době se ve firmách objevuje nová pozice, takzvaný Manažer štěstí neboli Chief Happiness Officer. Zajímalo nás, co všechno se za tímto veskrze pozitivním označení pracovní pozice vlastně skrývá, a tak jsme se zeptali dvou energických dam, které se právě v této oblasti pohybují, aby nám i vám to téma více přiblížily.

Read MoreContinue Reading
0

Už jsem několik dní zpět. Zpět v zemi, kde se mluví mým rodným jazykem, kde je v únoru kolem nuly a momentálně dost sněhu. Můžu vám říct, že to přistání do reality med zrovna moc nebyl. Nejen, že se člověk vyrovnává s časovým posunem 10 hodin, s teplotním rozdílem skoro 30 stupňů, s tím, že mu již nestačí šaty a žabky k tomu, aby vyšel ven… Ale jde hlavně o změnu, kterou vnímám kolem sebe.

Read MoreContinue Reading
0

V dnešním povídání s odborníkem se dozvíte nejen něco o naší nové kolegyni Ivče, ale především o jedné z metod koučinku, která v ČR není moc známá, a jistě si zaslouží vaši pozornost. Ivona je opravdu tvůrčí duch a svého vyprávění se krásně zhostila sama, aniž by potřebovala povzbuzovat otázkami. Předávám vás tedy do jejích rukou a věřím, že si čtení užijete.

Read MoreContinue Reading
0

Jistě vás už někdy napadlo sepsat si předsevzetí. Ale co dál? Chvíle nadšení pustit se do cvičení či zdravé stravy, ale pak po pár týdnech či měsících nadšení mnohdy rychle upadá. Když přemýšlím, proč se to děje, říkám si, že možná chybí dlouhodobá motivace neboli nějaký konkrétní cíl.

Read MoreContinue Reading
0

Když se řekne Vánoce, mnohé zřejmě napadne asociace jako je zima, sníh, vánoční stromek, ozdoby, svíčky, cukroví, dárky, jídlo, svařák… Někomu možná myšlenky zabrousí na témata, jako jsou rodina, příbuzní, návštěvy. A někdo se na tyto svátky dívá z pohledu stresu, spěchu, nutnosti dokončení všeho možného před koncem roku.

Read MoreContinue Reading
0

Po šesti letech beru opět do ruky knihu Umělcova cesta od Julie Cameronové. Tenkrát to bylo období, kdy se mi v několika životních oblastech nedařilo. Vzpomínám si, jak mě tato kniha motivovala v tom nejlepším slova smyslu. Dnes je situace jiná a mně se (naštěstí) daří. I přesto stojí za to se do čtení pustit znovu. Na začátku bych ale asi hlavně měla vyjasnit, že tato publikace není jen pro ty, kteří se uměním zabývají profesně či amatérsky. Kniha je určena všem. Když tvrdím všem, tak myslím opravdu každého od manažerů až po ženy na mateřské dovolené. Jak autorka v úvodu knihy pojednává: „…jde o lidi, kteří se zajímají o umění vést tvůrčí život.“

Read MoreContinue Reading
0

Poslední dva roky mám pocit, že stále kolem sebe slyším lidi říkat, že dělají, co je baví. Tahle věta se stala trendem, mottem akcí a akcelerátorů. V některých kruzích je téměř nemožné dnes říct něco jiného, protože byste vypadali neschopně, divně a mimo. Je to přeci tak snadné, dělat jen to, co mě baví. Je to sen, k jehož naplnění ale ne vždy stačí jen tuhle kouzelnou formuli používat. A tak jsem byla ráda, když na HR Days vystoupil Richard Fürich a věnoval se v příspěvku těm lidem, které jejich práce nebaví.

Read MoreContinue Reading
0

Novinka od Mindok slibuje nejen dobrý sci-fi příběh, ale při plnění mise se i pořádně zapotíte. Píše se rok 2315, zdroje na Zemi se tenčí a lidstvo stojí před hrozbou zániku. Osídlení nové planety se stalo nutností, a tedy i prioritou Světové vlády. Mars musí být přetvořen na obyvatelnou planetu. Světová vláda zavádí univerzální daň, z níž bude štědře dotovat každou společnost či korporaci, která přispěje k tomu, aby se Mars stal lidstvu novým domovem. Hráči ve hře představují jednotlivé korporace, které se při plnění společného cíle – obydlení Marsu – snaží být úspěšnější než ostatní.

Read MoreContinue Reading
0

Letošní léto jsem strávila necelý měsíc v zahraničí. V kontextu pracovních stáží, Erasmu a jiných dlouhodobých pobytů v cizích zemích je to zanedbatelný čas. Ale stačil mi k tomu, abych si uvědomila, proč to vlastně dělám. Proč vycházím ze své komfortní zóny, překračuji administrativní překážky, přerušuji v Praze rozdělané projekty a jezdím někam jinam, kde budu zase jednou sama za sebe.

Read MoreContinue Reading
0

Naše rozhovory zaměřujeme především do oblasti vzdělávání, ale dnes máme hosta, který jde ještě o krok dál. Jan spojuje dohromady různé světy, pomáhá mezi nimi budovat cesty a vyváří prostředí, v němž se daří inovacím. Povídali jsme si o nových projektech, práci s časem, rodině i vzdělávání.

Read MoreContinue Reading
0

Na chvíli se zastavte. Protáhněte se a uvolněte své tělo. Soustřeďte se na dech, vnímejte myšlenky, které k vám přijdou nebo o vás jen tak lehce zavadí, ale nehodnoťte je. Poslouchejte, co se kolem vás děje. Vnímejte, jak se cítíte. Buďte všímaví. A jestli chcete vědět, jaká byla letošní mindfulness konference MindfulnessCON 2018, čtěte dál.

Read MoreContinue Reading
0

Za devatero horami a mlhou tak hustou, že by se dala krájet, leží království Andor. Místní země je v neustálém ohrožení ze strany příšer, které žijí v hlubokých lesích a čas od času se pokusí pobýt hrad a království obsadit. Ještě že je tu družina odvážných reků, kteří spojením svých sil a zvláštních schopností mohou stvůry porazit. Není to však úkol lehký, stačí malé zaváhání a úspěch výpravy je ohrožen. Troufnete si změřit síly a důvtip s nestvůrami a pomoci králi?

Read MoreContinue Reading
0

V 19. století, když se lidská civilizace pohnula o velký kus dopředu tím, že se hromadně začaly používat v průmyslu stroje nahrazující lidskou práci, řešili dělníci situaci tak, že stroje rozbíjeli. Jak budeme reagovat my, až se dozvíme, že naši práci pro příště bude dělat inteligentní humanoidní robot?

Read MoreContinue Reading
0

Braňo Frk působí ve vzdělávání už poměrně dlouhou dobu a specializuje se na využívání technologií, což bývá někdy pro vzdělávatele oříšek – co vybrat a jak to efektivně použít? Proto jsme se ptali právě na oblasti technologií, e-vzdělávání a využití robotů. Nahlédněte spolu s námi do budoucnosti.

Read MoreContinue Reading
0

Z posledních článků působí koncept svobodného učení zcela idylicky. Podle Graye jsou děti vyrůstající v podobném prostředí celoživotně schopné se samy vzdělávat, kdykoli potřebují. Učení nevnímají jako nutnost, ale jako hru. Často ani nevědí, že se učí. Umí si sami vyhledat informace, říci si o radu. Kromě toho z nich vyrůstají údajně sebevědomí lidé, kteří vědí, co chtějí a umí se podle toho zařídit. Nevěří bezhlavě každému názoru, umí kriticky přemýšlet, asertivně argumentovat.

Read MoreContinue Reading
0

V Sudbury Valley má každý žák bez ohledu na věk stejný hlas, jako všichni dospělí (učitelé stejně jako údržbáři, kuchaři, uklízečky…). Škola nezasahuje do aktivit studentů. Nikdo nikomu neříká, kdy se má naučit číst nebo počítat. Studenti se mohou celý den věnovat, čemukoliv chtějí. Mají k dispozici prostor, vybavení i čas. Učení je pouze vedlejším účinkem svobodného hraní a prozkoumávání.

Read MoreContinue Reading
0

Jak jsme zmínili v minulém článku, hra je podle Petera Graye zcela klíčový nástroj pro bezstarostné učení. Děti se od malička vzdělávají motoricky, jazykově, vědecky i sociálně a morálně. Především sledováním okolí a napodobováním vzorů. Aniž by jim kdokoli cokoli vnucoval, natož je trestal nebo pozitivně motivoval. Vše se odehrává zcela přirozeně v rámci hry.

Read MoreContinue Reading
0

Totální tučňáčí úlet založený na cvrnkání. Při vzpomínce na tu hru se smějeme ještě teď. 🙂

Tučňáci ve škole se rozhodli, že místo učení si uloví nějakou rybu. Nesmí je ale načapat školník, aby jim nezabavil žákovskou knížku. Kdo nejrychleji dobruslí nebo doklouže pro všechny ryby, vítězí. Ale školník je hbitý a žákovské mizí jedna za druhou.

Read MoreContinue Reading
0

Učíme se celý život. Teoreticky se vzděláváme úplně od počátku až do konce života. Proto se občas hodí, připomenout si chvíle, kdy to všechno začalo. Kam sahají kořeny našeho vzdělání? Jak nás to ovlivnilo? A co s tím má společného hra? V nové sérii článků inspirovaných knihou Svoboda učení se zaměříme na způsoby učení. Jakým směrem se má naše vzdělávání ubírat? A jak vybrat tu nejlepší formu pro naše děti?

Read MoreContinue Reading
0

Každý občas potřebuje od někoho poradit, ať už proto, že se pouští do něčeho nového nebo proto, že se dostane do situace, s níž si neví rady, v práci nebo v osobním životě. Každý jsme ale nastaveni jinak, a tak si někdo pro rady chodí častěji a třeba i z jiného důvodu než někdo jiný. Také velmi zajímavé téma, ale o to dnes nejde. Spíš mě zajímá, podle čeho si vybíráte osobu, kterou o pomoc požádáte.

Read MoreContinue Reading
0

Nesmírně čtivý a místy až neuvěřitelný příběh přerodu výrobní, direktivně řízené firmy v jednu z nejsvobodnějších společností dneška, které ostatní právem přezdívají “nejneobvyklejší pracoviště světa”. Zaměstnanci si zde sami rozhodují o věcech, na které má většina organizací dneška stoh směrnic nebo jiných předpisů a aparát manažerů, kteří ten stoh administrují. Mnozí lidé říkají, že po přečtení Podivína (a následně třeba též i Sedmidenního víkendu) už na svět organizací, řízení firem a práce nedokáží podívat stejně jako dřív. Podivín je Read More

Continue Reading
0

Tento týden i já přináším pár myšlenek ze zajímavé knihy – tentokráte jde o knihu od Garyho Hamela, která se snaží rozkrýt tajemství pilířů, na kterých stojí otázka úspěchu či neúspěchu každé organizace. Gary Hamel je dle Wall Street Journal považován za nejvlivnějšího myslitele v oblasti byznysu dneška. Dle knihy nejvíce záleží na následujících pěti oblastech:

Read MoreContinue Reading
0

kniha-sedmidenni-vikendKdyž jsem uvažovala, kterou knížku dát do naší letní knihovničky jako první, volba padla na sedmidenní víkend, protože něco podobného jsme si spousta z nás užívala v týdnu s dvěma státními svátky. Odpočívali jsme, uklízeli, jeli na výlet a stáli v koloně na D1 nebo navštívili příbuzné a přátele. Duše se zkrátka radovala. Jaké by to asi bylo, kdyby to tak bylo pořád? Kniha Ricarda Semlera je o tom, jak se jeho firmě podařilo připravit podmínky pro to, aby každý, kdo chce, mohl pracovat tak, aby ho to bavilo, naplňovalo a zároveň neomezovalo v jeho zájmech, rodinném životě a přispívalo to k jeho celkové spokojenosti. Filozofie Semca totiž zjednodušeně praví, že když budou lidé ve firmě šťastní, bude se firmě lépe dařit.

Osobně chci říct, že jsem ke knížce přistupovala velmi obezřetně až skepticky, protože jsem ji začínala číst na začátku léta, kdy vrcholila sezóna a měla jsem obou prací, které mě jinak velmi baví, až po krk. Skutečnost, že si budu číst o tom, jak ještě víc pracovat, aby mě práce ještě víc bavila, mě naplňovala zděšením. O to příjemnější bylo překvapení, když mě Ricardo vtáhl do svého světa velmi čtivým a živým stylem vyprávění protkaného řadou příběhů. Provedl mě jejich firmou, svou zahradou, spletitou sítí vztahů a rozhodnutí, která v životě dělal nejen on, ale i lidé kolem Semca a poodhalil opět závoj vznášející se nad tajemnou svobodou v práci a jejím uplatněním v úspěšné firmě, která je jedničkou na trhu v mnoha oborech, kterým se věnuje.

Mnozí by si možná řekli, díky bohu, že pracuju ve firmě, kde mi řeknou, co si mám myslet. Jiný si řekne, jaké by to bylo, kdybych mohl dělat kdy chci a odkud chci, přizpůsobit si práci tomu, co mě baví a co potřebuju stihnout okolo atd. Ale svoboda není zadarmo, a proto se s ní sžije jen málokdo. I Ricardo Semler připouští, že ty stovky manažerů a ředitelů, co se k nim přijeli podívat na ten div divoucí, často rychle zase odjížděli pryč kroutíce hlavou, jak tahle opičárna asi dlouho vydrží.

Nechci vám vzít zážitek z toho, kdybyste se do knížky pustili sami, a proto jen malá ochutnávka:

Ricardo klade často dotěrné otázky a hledá na ně i odpovědi: Proč si za peníze nekoupíte úspěch, když skoro každý poměřuje úspěch penězi?
Proč namlouváme zaměstnancům, že jim věříme, když pak po jejich odchodu domů provádíme audit a hledáme na ně špínu?
Proč se jako národ dožadujeme demokracie a jsme ochotni jít za ni do války, ale zároveň jsme smířeni s tím, že si jako tým nemůžeme vybrat svého šéfa?

Dozvíte se třeba také, co říkal Henry Ford: „Vždycky, když chci pár rukou, dostanu s nimi i mozek. Proč?“ Prvnímu oddělení lidských zdrojů ve Fordu se říkalo sociologické a řídil ho bývalý boxer a policista.

Konkrétně o Semcu vám prozradí to, jak řeší nevyhraněné, ale zajímavé nováčky, nebo třeba jak zachrání dlouhodobé zaměstnance před vyhořením.

Z různých úhlů pohledu popisuje firemní kulturu, která je pro Semco klíčová. Je založená na důvěře a vztazích, prostředí, které je bezpečné, podporuje spolupráci a vede mimo jiné k tomu, že zaměstnanci odmítnou lepší finanční nabídku, aby zde mohli zůstat.

Na pondělní bleskovce (pravidelná porada) se Ricardo jednou zmínil svým ředitelům, že má obavu ze stále se zvětšujícího růstu firmy a nárůstu její prosperity. Donutil je přemýšlet nad tím, PROČ je důležité, aby firma takto strmě rostla. Při pátém neodbytném A PROČ došli k tomu, že … a to si přečtěte sami 🙂

0

Jak si hrají děti a jak dospělí? V současnosti se setkávám s přístupy obou generací. Myslím, že se z nich můžeme mnoho naučit. Rozhodla jsem se s vámi proto podělit o své postřehy.

 

1: V místnosti jsou do půlkruhu uspořádané lavičky a maličké židličky. Děti se ve dvojicích hemží před sedátky, pošťuchují se a obsazují volná místa. Před nimi stojí kuchyňka, plyšové potraviny, já a prázdné křeslo. Až se děti posadí, budeme společně vyhlížet skřítka.

 

2: Na zemi v baru leží raněná dívka v bezvědomí. Její kamarádka jí hystericky nadává s nožem v ruce. Obě pořezané, krvácí. Všichni několik vteřin tupě zíráme, než se nám podaří zorientovat. Vrhám se k dívce v bezvědomí. V rychlosti vymýšlím, jak figurantce zaškrtit ránu. 

 

Spojují mě obě situace. Ani nevím, která z nich je vlastně větší adrenalin. Jestli dvě třídy zvědavých čtyřletých dětí nebo účast na školení Mise HERo. Ve školkách pracuji na zdravotně sociálních programech. V Misi HERo na gamifikovaných školeních pro firmy. Nikdy nevím, jaké překvapení mě čeká. Každý den je jiný. Ať už u tabule stojí plyšový skřítek nebo lektor Jiří Bréda, pokaždé totiž tvoří příběh účastníci.  

 

Zažila jsem obě polohy. Maličkou židličku pod sebou na interaktivním divadýlku ve školce i lektorskou pozici s prezentací za zády. Ani jednoho jsem se zatím nenabažila. Právě naopak. S každým dalším školením mám touhu zažít to napětí znovu. Sledovat, jak jsme plní očekávání, jak zapomínáme na své pozice v práci i v životě a necháváme se pohltit příběhem.  


Fascinuje mě to odhodlání malých i velkých se zlepšovat, ta touha dojít k cíli. Jak děti navrhují, čím bychom mohli skřítka nakrmit. Jak vymýšlí své „proč“. Pozoruji manažery velkých firem zachraňující bytosti z hořícího domu na stole. V krizových situacích se nejlépe poznávají. Líbí se mi, že můžeme na chvíli zapomenout, kým jsme, a vidět se z jiné perspektivy. 


Nemusí proto každý den opravdu hořet, abychom se stali hasiči. Jde o to, umět si hrát. Hra totiž neznamená se flákat. Můžeme být úplně stejně efektivní v práci i ve škole, aniž bychom se nudili. Když pozoruji děti při hře, rozvzpomínám se, jaké to bylo. Zkouším to znovu sama se sebou. Věřím, že v práci mohu být ráda. A že když přinesu míč, půjdete si se mnou házet.

0

Kdo jsou ti nenahraditelní a čím jsou nám nebezpeční? V rámci zakázky jsme nedávno pro jednu firmu řešili kompetenční model. Připravit podklady, definovat pozice, provázat s dalším vzděláváním a jak ho následně co nejefektivněji komunikovat napříč týmy. Především při definování pracovních pozic a příslušných kompetencí jsem narazila v metodice na pokyn, že se jednotlivé pozice nesmí překrývat, aby bylo jednoduše jasné, co má kdo na starosti. No jistě, pochopitelné, ale při tom oddělování se nesmí zapomenout na propojování.

Vzpomněla jsem si na rozhovor z jedné menší české firmy, kde aplikují následující poučku: Pokud tu bude někdo nenahraditelný, tak s tím se rozloučíme jako s prvním. Často si tu myšlenku připomínám, ať řešíme spolupráci, komunikaci, kompetence nebo delegování. Není to jen otázka jednotlivce, ale celého vedení týmu.

Zastupitelnost řešíme i u nás v HERu, tady jdou výhody malého týmu stranou a někdy nám to pořádně zamotá hlavu a najít řešení je fuška. Jak funguje zastupitelnost u vás? Máte v týmu nějaké ty „nenahraditelné“?

0

Tahle vědomostní desková hra se v našem herním kroužku velmi často rozkládá na stole. Přestože se u ní děti vždy něco nového naučí, nevnímají výukový aspekt nijak negativně. Je to pravděpodobně proto, že je získávání nových znalostí upozaděno a probíhá jen jakoby mimoděk. Hlavním motivem hry je postřeh a pozornost a dětem nejvíce připomíná hru Pexeso.


Hra obsahuje sadu většího množství čtvercových kartiček, na každé z nich jsou znázorněny obrázky, které tematicky pasují k jedné světové zemi. Kromě názvu země je vždy uvedeno i hlavní město, vlajka a několik hodně typických předmětů či staveb nebo osobností. Děti mají po otočení nové kartičky vždy krátký čas na její prohlížení a zapamatování co nejvíce detailů. Následně je kartička otočena a po hodu kostkou je pro každého hráče zvolena jedna otázka. Pokud byly děti pozorné, všechny odpovědi si z obrázku jsou schopné vyvodit.Na hře se mi velmi líbí, že s dětmi klidně mohou hrát i dospělí a většinou to nijak zásadně neovlivní rozložení sil. Děti mají velký bonus v bystrosti a hodně dobré paměti, dospělí zase jsou schopni některé odpovědi domyslet, i když si obrázek tak dobře nezapamatovali. Několik maminek by to mohlo potvrdit.

0

Na kroužku deskových her máme jen menší množství her takových, které jsou vhodné i pro ty nejmenší, o to jsou ale žádanější. Dnes bych chtěl napsat pár řádků o jedné z nich. I když je pravděpodobně primárně určena spíše dětem, mám s ní osobní zkušenost.Předminule se mi na kroužku uprostřed hraní najednou ocitlo jedno dítě dočasně volné. Abych mu zkrátil čekání na další partii, nabídl jsem, že si můžeme zahrát něco rychlejšího pro dva. Asi sedmiletá holčička pokukovala po krabici s velkým lvem. Hra byla i pro dva, tak jsme ji rozložili.

Primárně jde ve hře o dvě věci:    1.) trénink paměti    2.) učení týmové spolupráce. Motivem hry je příběh o lvovi, který se potřebuje dát ostříhat. Hráči mu společně vytváří cestu do lazebnického salónu odkrývánímjednotlivých kartiček s obrázky zvířat. Jelikož je lev trochu lenivý, napoprvé to většinou nestihne před ukončením zavírací doby, musí se vrátit domů a druhý den cestu opakovat. Další den ale už jsou kartičky cesty opět zakryté a je velmi důležité vědět, co se kde skrývá. V této fázi spočívá prostor ke kooperaci, kde se hráči mohou společně radit a sdělovat si, co kde viděli.


Velmi se mi líbilo, že tato hra umožnila trochu tiššímu introvertnímu dítěti aktivně se projevit a s radostí komunikovat. Pokud máte doma mladší dítě a přemýšlíte o první deskovce pro něj, mohl by Leo musí ke kadeřníkovi být správnou volbou.

0

Každý den jsme svědky různých situací. Často se nás ani přímo netýkají. Přesto čelíme vlastnímu rozhodnutí, zda zasáhnout. Zda udělat krok do nekomfortní zóny a vyjádřit souhlas či nesouhlas, nabídnout pomoc, komunikovat s cizinci, objevovat neznámé atd. V hlavě se nám zpravidla odehrává, zda se situace obejde bez našeho zásahu, jaká pro a jaká proti náš čin přináší, zda by to měl udělat někdo jiný… Všechny tyto a mnoho dalších myšlenek jsou již psychology popsány. Já se ale dnes chci soustředit na svou vlastní nedávnou příhodu.

Read MoreContinue Reading
0

Sobotní konference MindfulnessCON (13. 5. 2017) se tentokrát zaměřila na práci se stresem. Byla připravena řada workshopů, kde jste mohli vidět a především sami zažít metody zvládání stresu v běžném životě, stres v partnerských vztazích, život s dětmi bezstresu, práce s bolestí nebo osvobozující jógu smíchu. Jedním z lektorů byl i Jirka Bréda, který opět přispěl hravým pohledem.


Jirkův workshop se věnoval tomu, jak navodit tzv. sociální pohodu, tedy zjednodušeně stav, kdy se cítím bezpečně a mohu věci řešit a posouvat vpřed. Všímali jsme si situací, které nás do stresu uvádějí a zkoušeli jsme si v diskuzi i párových cvičeních přijít na to, jak ten stres odbourat a vědomě s ním pracovat. Vyzkoušet si, zda to bude fungovat, jsme mohli během několika týmových her, které pro nás byly připraveny.

Osobně mě nadchlo, jak byli účastníci konference pozitivně naladění a otevření zkoušení všeho možného. Jsem ráda, že hry si tu našly své místo i fanoušky a že někomu mohly pomoct změnit perspektivu a vyřešit třeba i jen docela malý problém.

0

Jednoduchá rychlá a velmi zábavná hra pro celou rodinu. Tato hra od Albi je zaměřená především na postřeh a představivost, ale hodí se i trocha rozvahy a klidu pod tlakem. V této hře jde o rychlost, ale zároveň nesmí být člověk zbrklý.

Read MoreContinue Reading
0

Mezi hlavní reálné výstupy knihy patří i Program deseti kroků, jak odolat nežádoucím vlivům. Jedná se o 10 bodů, které by měly vést ke zdůraznění pozitivních a k eliminaci negativních stránek našeho života. Desatero by se dalo velmi stručně předat, ale ještě lepší bude, když si z něj něco sami na sobě vyzkoušíte. 😉

Read MoreContinue Reading
0

Nemáme žádného pevně daného šéfa v pravém slova smyslu, ale bez vedení nejsme. Máme lídra a kruhy mají lídra projektu. Máme mezi sebou člověka, kterého jsme si organicky vybrali jako toho, kdo nás „řídí“. Zjistili jsme totiž, že potřebujeme někoho, kdo některé věci mezi námi a s námi bude organizovat. Každý si ale vybírá, s kým chce na projektu pracovat, s kým se radí a koho požádá o pomoc.

Read MoreContinue Reading
0

38-odchody-lidi-z-tymuPráci vykonávají lidé. Lidé tvoří vztahy. Lidé chtějí vztahy a na tom jim záleží. Nebýt vztahů, tak věci, procesy a systém prostě nefungují. Všichni to víme, ale nějak se snažíme s tím nepracovat a nepovažujeme tuto sociálně evoluční skutečnost jako hlavní činitel úspěchu a prosperity. V podstatě nechápu proč.

Lídři, jak s tím pracujete ve své praxi?

Příspěvek patří do série “Jak to udělat, aby za mnou lidi šli. Zamyšlení leadershipu.” Krátké noticky, myšlenky, nápady a vydřené zkušenosti praktikujícího konzultanta leadershipu a zakladatele Mise HERo, Jiřího Brédy.
Příští středu zde čekejte další. Proč středa? Lídr je přece vždycky ve středu dění :).
0

38-odchody-lidi-z-tymuKdyž chci někoho změnit, musím změnit samotnou situaci. Když chci změnit situaci, tak musím vědět, kde leží moc v daném systému. A s touto mocí musím teprve pracovat, abych mohl někoho změnit.

Příspěvek patří do série “Jak to udělat, aby za mnou lidi šli. Zamyšlení leadershipu.” Krátké noticky, myšlenky, nápady a vydřené zkušenosti praktikujícího konzultanta leadershipu a zakladatele Mise HERo, Jiřího Brédy.
Příští středu zde čekejte další. Proč středa? Lídr je přece vždycky ve středu dění :).
0

Jak jsou spolu provázány úspěch a svědomí? Jsem pozorovatelem lidí a mezilidských interakcí. Je to můj celoživotní koníček. Při koučování i na školeních jsem se již setkal s pěknou řádkou úspěšných, schopných, cílevědomých a sebevědomých osobností. A chci se teď s Vámi podělit o jedno velmi zajímavé zjištění.

Read MoreContinue Reading
1

Určitě je možné na pracovních serverech najít schopné lidi, kteří umí „makat“ a navíc dobře. Nicméně pravdou je, že doba se hnula kupředu. Schopní lidé vytvářejí kolem sebe příležitosti. Otevírají svoje miniprojekty a projekty. Padají a zase vstávají a právě proto jsou schopní. Pořád se učí životem. A takové obchodníky myslím chceme. Takové, kteří nejdou jen za financemi, ale hledají silnou myšlenku nebo inspirativního lídra.

Read MoreContinue Reading
0

Vždycky se chci rozdat. Je to jedno z mých základních pravidel, díky kterým jsou pravděpodobně má školení tak úspěšná. Je to proto, že trpím pocitem nedostatečnosti v informacích. Mám neustále pocit, že to, co chci říci, už by posluchači na mém školení mohli/měli vědět. Všechna moje školení jsou proto napěchována mnoha praktickými zkušenostmi, teoretickými konstrukty, vychytávkami a zkušenostmi mých kolegů, kamarádů, známých, špičkových manažerů, jedinečných prezentátorů, veleúspěšných obchodníků, psychologů, sociologů… atp.

Z tohoto samého důvodu proto každé své školení upravuji podle nejnovějších poznatků z toho kterého konkrétního oboru. I přesto jsem zjistil, že největší úspěch má osobní příběh každého prezentujícího. Takové školení by asi nemuselo být prošpikováno samochválou, ale spíš vlastními zkušenostmi, jak já, jako prezentátor, jsem se vypořádal s problémy. Co pomohlo a k čemu, co se nepovedlo a podobně.

Chci se Tě zeptat, jak to máš Ty? Kdy si myslíš, že je Tvoje prezentace pro ostatní hotová? Budu rád, když se podělíš zde na blogu.

0

Je odvozeno od slova dobrodruh, což ve staročeštině znamenalo dobrý druh, tedy dobrý, statečný, odvážný druh. S úpadkem rytířstva se význam posunul a z dobrodruhů se stali spíše loupeživí rytíři. Teprve pod vlivem francouzského výrazu aventure se do významu slova dostalo ono dobrodružství, které známe dnes. Ve francouzštině se totiž slovo aventure používalo ve významu úděl, osud, nebezpečí.

V anglické tradici šel vývoj poněkud jinak, auenture (kolem roku 1230) znamenalo náhoda, štěstí. Významový posun asi o sto let později zdůrazňoval v této souvislosti především nebezpečí a risk a o dalších dvě stě let později neobvyklou, vzrušující událost.

Latinské adventura, které stojí u základu všech těchto výrazů, znamenalo přitom pouhé přihodit se.

0

Tváří tvář nesporným skutečnostem o obchodování se zážitky a o nedostatku času, který si na ně lidé jsou ochotní / schopní vyhradit, čelím tomu, že i v Misi HERo najdete vedle pojmů rozvoj a vzdělávání také onen inkriminovaný zážitek.

Ano. Pracujeme se zážitkem jako hybnou silou při učení a osvojování si dovedností. Nepověsíme Vás sice za karabinu na vysoká lana, abyste se naučili hlasitěji prezentovat, i když jistý účinek by to možná také mělo, ale jdeme na to od lesa.

To, co se CHCETE naučit, si vyzkoušíte nejprve při hře v týmu. Tam přichází na řadu ZÁŽITEK, který Vám pomůže k uvolnění, soustředění se a aktivnímu zapojení do hry mimo jiné i díky emocím, které ke každému klání patří.

A pak? Zjistíte, že to, co se chcete učit, jste právě během hry dělali úplně mimochodem. A pokud Vám to nešlo tak, jak byste si přáli, je tu ještě další kolo hry, kde máte možnost zlepšit se, porazit soupeře, nebo si splnit jakýkoli jiný cíl, který si dáte. Co pro to musíte udělat? Začít mluvit, vyjednávat, používat mimiku, stát se lídrem atd. Během fáze práce s lektorem si svůj přehled doplníte o funkční tipy a principy, které je možné využívat a nakonec si to, co Vás právě pálí, vyzkoušíte přímo v terénu.

Doufám, že jsem obhájila hru a zážitek jako oprávněnou součást naší mise. Jediné, co Vám k němu nemůžeme dát, je ten ČAS, ten musíte dát Vy nám, nebo spíš sobě.

0

Pokud se zajímáte o oblast zážitkové pedagogiky a volného času, nemohli jste nenarazit na pojem flow. Často se nepřekládá a používá se jako tolik jiných slov ve své anglické podobě. Nejčastěji se překládá jako „plynutí“, ale to nám o jeho významu zase tolik neřekne. Jednoduše řečeno je to stav zaujetí, pohroužení do činnosti a totální unesení tím, co se děje kolem mě a se mnou. Nutno podotknout, že autor pojmu byl nadšený jachtař a v jachtingu se pojmem „flow“ označuje chvíle, kdy se loď zvedne z vody, tím se zvýší její rychlost a loď citlivě reaguje na řízení, stačí však malá chyba a loď se ponoří zpět do vody a okamžik souznění je pryč. Tak je to i s naším vžíváním se do aktivit ať už se jedná například o tanec, hru, intelektuální činnost a tento fenomén je zkoumán i ve finančním světě.

Koncept flow se začal propracovávat v 60. letech, kdy se jeho autor v disertační práci zabýval umělci a zjistil, že jsou schopni zaujatě pracovat bez ohledu na čas nebo vidinu zisku. Rozšířil výzkum i na další oblasti lidského zájmu a sledoval, jak lidé charakterizují činnost, u které se cítí „povzneseni“. Výsledky publikoval v knize Boredom and Anxiety (1975). Zajímavé je, že při takových činnostech si vyrábíme spoustu energie, kterou můžeme spotřebovat na činnost samotnou, nebo ji využít ještě nějak jinak pro další aktivity.

Pro fyziky mezi námi přikládám ještě definici prožitkové energie: Dimenze aktivity je v souladu s polaritou vzrušení-uklidnění a ukazuje na kinetickou energii obsaženou v prožitku, na dynamiku a proměnlivost v čase, která je nutná při interakci s objektem.

0

Potřeba míry prožitku je velice individuální, neboť je daná geneticky. To znamená, že ne každý touží lézt po skalách a skákat z mostů, i když by mu to stěží někdo jiný uvěřil. Vědci změřili tzv. Sensation Seeking Scale a zjistili, že u sportovců je o poznání vyšší, což souvisí, zjednodušeně řečeno, s návykem na endorfiny, které nám při sportu zaplavují tělo, a my ten pocit chceme zažívat znovu a znovu. Ale zatím co někoho uspokojí 15 km běh kolem přehrady, někdo jiný potřebuje zdolat skalní stěnu v Arizoně.

Read MoreContinue Reading
0

V podstatě celou svoji kariéru školitele přemýšlím o tom, jak to udělat, aby moje poselství mělo patřičnou odezvu u posluchačů. A to je ono. Už v samotné podstatě slova posluchač je něco špatně. Určitě se Ti stává, že když jsi na nějakém školení, tak máš často chuť si pospat ;o). Přesně to jsem zažíval také. Snažil jsem se zašít někam dozadu a z boku, aby na mě nebylo moc vidět. Jo, asi to vycházelo.

Read MoreContinue Reading
0