Mise HERo byla partnerem letošního ročníku konference Mindfulnesscon. Téma mindfulness (všímavosti) je mi blízké, a tak jsem se na konferenci moc těšila, i když mě trochu odrazovala představa, že kromě pracovního týdne i celou sobotu strávím před počítačem. Naštěstí pro mě (a pro krajinu 
) ráno pršelo, takže připojení nakonec proběhlo bez většího dilematu. A jsem za to opravdu ráda. Bylo to první celodenní online setkání, ze kterého se mi nechtělo odcházet.
Organizátorům se také povedl podle mě celkem husarský kousek doby onlinové, a to přesvědčit většinu účastníků, aby měli při přednáškách zapnutou webkameru. V takhle velké skupině (cca 60 průběžných účastníků) se mi také webkameru moc zapínat nechtělo, ale protože dlouhé monology do černé obrazovky znám a vím, jak je pro lektora náročné si v takové situaci udržet energii, tak i já jsem vystoupila ze své anonymity. A byla jsem za to ráda. Samotnou mě překvapilo, jaký měla zapnutá webkamera vliv na moje vnímání a prožívání. Opravdu jsem se cítila být součástí skupiny a osmihodinová online konference k mému příjemnému překvapení nejen nebyla ubíjející, ale naopak skutečně nabíjející.
A co si z konference odnáším? Díky MindfulnessCONu jsem se dostala zase o kousek blíž sama k sobě. Anna Hogenová ve svém příspěvku řekla, že každý člověk musí žít z vlastního pramene. Přebírání odpovědnosti za své prožívání, sebepéče a praktikování vděčnosti jsou témata i mnohých mých workshopů a seminářů. Díky konferenci jsem si ovšem prožila nejen vděčnost za různé elementy v mém životě, ale i vděčnost sama za sebe a sama sobě. Dalším novým aspektem na poli sebepéče a sebelaskavosti, který si odnáším z přednášky Marka Vicha, je schopnost sám sebe pochovat a utěšit. Úžasné na této praxi je, že přináší jak péči o naše nejniternější bolesti, tak růst, protože my jsme v ní dítětem i dospělým.
Mindfulnesscon 2021 pro mě byl krásný zážitek a zároveň povzbuzení, že i velká online akce může být příjemně osobní.
Recent Comments