Vždycky se chci rozdat. Je to jedno z mých základních pravidel, díky kterým jsou pravděpodobně má školení tak úspěšná. Je to proto, že trpím pocitem nedostatečnosti v informacích. Mám neustále pocit, že to, co chci říci, už by posluchači na mém školení mohli/měli vědět. Všechna moje školení jsou proto napěchována mnoha praktickými zkušenostmi, teoretickými konstrukty, vychytávkami a zkušenostmi mých kolegů, kamarádů, známých, špičkových manažerů, jedinečných prezentátorů, veleúspěšných obchodníků, psychologů, sociologů… atp.
Z tohoto samého důvodu proto každé své školení upravuji podle nejnovějších poznatků z toho kterého konkrétního oboru. I přesto jsem zjistil, že největší úspěch má osobní příběh každého prezentujícího. Takové školení by asi nemuselo být prošpikováno samochválou, ale spíš vlastními zkušenostmi, jak já, jako prezentátor, jsem se vypořádal s problémy. Co pomohlo a k čemu, co se nepovedlo a podobně.
Chci se Tě zeptat, jak to máš Ty? Kdy si myslíš, že je Tvoje prezentace pro ostatní hotová?
Nejnovější komentáře