Braňo Frk působí ve vzdělávání už poměrně dlouhou dobu a specializuje se na využívání technologií, což bývá někdy pro vzdělávatele oříšek – co vybrat a jak to efektivně použít? Proto jsme se ptali právě na oblasti technologií, e-vzdělávání a využití robotů. Nahlédněte spolu s námi do budoucnosti.
Braňo Frk
Braňo Frk je learning designer, který se věnuje navrhování vzdělávacích programů, kurzů, vzdělávacích aplikací, facilituje workshopy, vystupuje na konferencích a rád přemýšlí o budoucnosti. Jeho specialitou jsou vzdělávací technologie, experimentální a designové postupy. Má za sebou dlouholetou akademickou kariéru, lektorskou a andragogickou praxi a v současnosti působí ve vlastní firmě Õppus.
Více o něm naleznete na jeho profilu na sociálních sítích.
Pohybujete se v zajímavé a dynamické sféře vzdělávání, a to v moderních technologiích. Které technologie dnes udávají směr ve vzdělávání a práci s lidmi?
Ano, pro vzdělávání je právě teď skvělé období a nejen kvůli technologiím. Potřeba vzdělávat se, učit se nově věci, je zvýrazněna právě rychlostí změn okolo nás. Zažíváme skutečně dynamické časy, a to je příležitost zkoušet nové věci, experimentovat. Já osobně jsem tím nadšený. Hodně směr v současnosti udávají mobilní technologie, protože jsou všude s námi. Obrovský potenciál mají big data, také virtuální realita, rozšířená realita, simulace a v neposlední radě umělá inteligence. Je toho hodně. Pro oblast vzdělávaní ale díky tomu vzniká hodně tvůrčích úkolů, jak technologie smysluplně ve vzdělávání využívat, jak navrhovat design vzdělávání. A to je přesně moje parketa.
Občas slýcháme o přetechnizování doby a zvedají se varovné ukazováky. Jak to vidíte Vy? Jaký vliv mají technologie na naši práci, vztahy a život?
Na to mám poměrně vyhraněný názor: otázka už nestojí na tom, zda technologie používat, otázka dnes zní, jak je využívat. Protože cesta zpět už není možná. Umíme si dnes ještě vůbec představit náš život bez informačních technologií? Na workshopech rád zadávám lidem modelovou situaci, co by se dělo, kdyby na pár dní ve městě nebo krajině nefungoval internet. Toto cvičení pokaždé vede k poznání, jak moc už jsou technologie integrované do našeho života a jak moc jsou pro nás důležité. Technologie sama není ani špatná ani dobrá a o dopadech rozhodujeme my tím, na co ji používáme.
K čemu to vede?
Vede to samozřejmě i k extrémům, k nadužívání, zneužívání nebo k striktnímu odmítání. Je pravdou, že máme co dohánět v oblastech jako jsou informační a digitální gramotnost, ale není možné přehlédnout mnohé benefity technologií. Mimo jiné například akcelerace vědeckého výzkumu díky technologiím, to jsou oblasti, které ovlivňují náš život zcela zásadně. Nebo mohu uvést Estonsko a jeho e-Government služby jako skvělý příklad využití technologií pro transparentní správu státu. Dokonce já sám jsem estonským e-residentem, mám tam také založenou firmu. Díky technologiím je správa firmy a všechno kolem skutečně hračkou. Představme si, jak může vypadat život ve společnosti, která je transparentní a zbavená byrokracie, díky technologiím? Skvěle, ale také může vypadat jako dystopická noční můra, kde je technologie používaná k absolutní kontrole lidí. Jak vidíme, za tyto extrémy nemůže technologie, ale lidé.
Co se Vám za ty roky ukázalo jako slepá cesta a kudy se naopak vydat?
I slepé cesty jsou důležité. Z chyb se učíme, a proto mi přijde zajímavé nebát se experimentovat a zkoušet nové cesty i s rizikem selhání nebo nezdaru. Slepou cestou je dnes paradoxně hledat univerzální řešení a zaručené recepty. Zvlášť ve vzdělávání dospělých je potřeba vnímat, že každý jsme jiný. Proto je hodně perspektivní trend personalizace vzdělávání, data-driven vzdělávaní – kde právě technologie umožňuje to, co je prakticky nemyslitelné realizovat tradičním vzděláváním: přizpůsobit vzdělávací obsah individuálním a specifickým potřebám, a to dokonce v reálném čase. Přijde mi ale zcela slepou cestou pokusit se technologie používat beze změny starých postupů. V oblasti vzdělávání máme na to smutný příklad: tradiční e-learning.
E-learning je metoda, která se stále drží, ale je spíše při okraji nebo jen v určitých oblastech. Jak ho vnímáte Vy? Kdy a kde má smysl?
Tradiční e-learning, když se kopec textu nahází do nějakého systému a na konci čeká test, nefungoval a ani fungovat nebude. To je přesně příklad, kdy se na starý postup použije nějaká technologie. Je to špatně. Naopak dobrým příkladem využití technologie a takzvaně e-learningu jsou microlearningové kurzy, m-learning, MOOCS, knowledge pills, webináře a celá řada dalších zajímavých možností. Smysl to má všude tam, kde to řeší vzdělávací potřeby lidí. Představme si modelový příklad, když někdo řeší pracovní problém a namísto toho, aby hledal a čekal na nějaký kurz, až pak ho absolvoval, nalezne téměř okamžitě v e-kurzu řešení a naučí se to použít na svůj problém. Nebo ještě lépe, technologie mu nabídne řešení hned, jak detekuje nějaké nesnáze – to například dokáží adaptivní vzdělávací systémy. Nakonec já osobně vnímám e-learning jako přežitý pojem, protože dnes se už jen těžko dá představit vzdělávání bez technologií..
Pokud se na to díváme z finančního hlediska, je e-learning dlouhodobě úspora nákladů na vzdělávání?
To právě záleží na provedení. Může to být výrazná úspora, ale také úplně zbytečně vyhozené peníze. Nákladné je podle mě vytvoření dobrého vzdělávacího obsahu. Ne, že by autoři byli tak drazí, ale že těch, který jsou schopni dodat kvalitní obsah, je zoufale málo. Střetávám se často s tím, že autoři jsou schopni dodat texty na libovolný počet stran, ale nedá se to prostě použít. Na druhou stranu kvalitní technologie, software nebo aplikace pro elektronické vzdělávání, jsou dostupné zdarma nebo za přijatelné peníze. Například skvělý a komplexní LMS (learning management system) v cloudu vás bude stát měsíčně méně než pronájem vzdělávací místnosti na jednu hodinu! Technologie je dnes mimořádně laciná a dostupná, navíc ty služby jsou již tak uživatelsky příjemné, že
na správu nepotřebujete ani IT technika, zvládnete to klidně sami. To samé platí i o videu, animacích. Není to otázka peněz, ale spíše ochoty pustit se do toho.
Jak byste jako metodik namíchal správný rozvojový koktejl?
Já jsem learning designer a proto při přípravě vzdělávacího nebo rozvojového projektu používám vlastní Learning Design metodiku. To je vlastně Design Thinking metodologie upravená pro navrhování vzdělávání. Při návrhu dělám uživatelský výzkum, analyzuji dostupná data. Pak přímo s objednavatelem nebo i s budoucími účastníky formou workshopů připravíme první prototypy, které se pak testují. A výsledek je hodně originální, ale velmi efektivní rozvojový program. Je to náročná, ale kreativní práce. Kladu hodně důraz na tzv. learning experience, tedy zkušenost, která lidem nejen dodá znalosti, ale mají z toho ve výsledku i skvělý pocit. Jednoduše řečeno, spíše facilituji to míchaní rozvojového koktejlu, než bych ho navrhoval od stolu.
A nakonec otázka, která míří do budoucnosti. Jaký spatřujete potenciál využití robotů ve vzdělávání?
Myslím, že ve vzdělávání se budeme potkávat spíše s umělou inteligencí, různé smart systémy se už používají i dnes. Machine learning, který tyto systémy využívají, lidem umožňuje učit se samostatně, což může přinést neobvyklé výstupy. Nedávno jsem četl článek, kde umělá inteligence navrhla křídlo letadla, které funguje skvěle. Ale vypadá naprosto bizarně, že žádný člověk by to takhle nenavrhl. To je podle mě budoucnost. A roboty, proč ne? V Japonsku jsou například moc oblíbení roboti, kteří učí děti cizí jazyky. Já osobně se moc těším, až se mi splní sen mít osobního drona, který bude neustále létat okolo mě, navigovat mě, hledat informace, které potřebuji. Celkově se o mě postará a já budu mít prostor hloubat, přemýšlet. Ten potenciál je myslím o mnoho větší, než si to umíme dnes vůbec představit.
Nejnovější komentáře