NEVĚDOMÉ UČENÍ (ROZHOVOR S TOMÁŠEM LANGEREM)

Bavíme-li se o vzdělávání a osobním rozvoji, Tomáš Langer je u akcí, kam dnes lidé chodí. Ať už jako moderátor, pořadatel nebo lektor. Jak jsme na tom v ČR se vzděláváním v dospělosti?

Už řadu let hovoříme o tom, že lidé se v Česku moc nevzdělávají. Rád bych řekl, že je to lepší, ale skutečnost je jiná. Statisticky se účast dospělých na vzdělávání v posledních několika letech spíše snižuje. Také často i u svých firemních zákazníků slyším, že vzdělávání zaměstnanci považují za nutné zlo, za něco, co od práce zdržuje a mnoho jim nepřináší. Nejsou ochotni do něj investovat úsilí, čas, natož peníze. Samozřejmě nelze generalizovat, výjimky existují.

V čem spatřujete příčiny takové nechuti ke vzdělávání?

Mezi nejčastější bývají řazeny takové důvody jako nechuť se učit pramenící už od školy, všeobecně nízká vzdělanostní úroveň (ve smyslu čím nižší vzdělání, tím nižší ochota se dále vzdělávat), ale i nedostatečná propagace kurzů, nedostatek času a financí. Podle mého názoru to není tak docela pravda. Vzdělanostní úroveň se v posledních letech výrazně posunula směrem k vyššímu typu vzdělání, podobně dnes není většina běžných kurzů finančně nedostupná. A čas, jak víme, je jen otázkou priorit. Ale dospělí občané se stále vzdělávat nechtějí. Možná jsou důvody jiného charakteru, než jsme ochotní si přiznat. Posuďte sami. Česko je stále zemí s převažující manuální prací, jejíž charakter nevyžaduje vyšší účast na zvyšování kvalifikace. I manuálně pracující se potřebují udržovat v kvalifikační kondici, ale ne tak často a intenzivně jako lidé v pozicích tvůrčích či řídicích. Dalším důvodem může být jistý vliv tradic, kdy vzdělávání nepatří k preferovaným způsobům trávení volného času. Lidé naopak volí řadu jiných aktivit – zahrádkařením a kutilstvím počínaje, luštěním křížovek a sledováním televize konče.

To jsou jistě logické důvody, ale nevyznívají pro nás právě nejlépe.

To je pravda, důvodů je totiž mnohem více. Jedním z nich, na který se také rádo zapomíná, je vliv moderních technologií. Lidé se díky nim zkrátka začali učit jinak. Kdykoliv to potřebují, kdekoliv k tomu mají prostor a v čemkoliv, co je zajímá. A mnohdy ani netuší, že se vlastně vzdělávají (lépe řečeno učí), protože to dělají zcela přirozeně. Současné výzkumy totiž nedokáží příliš zohlednit tyto nové modely učení.

Jak konkrétně se tedy lidé dnes učí?

Za největší vzdělávací portál považuji Youtube. Zkuste si zadat jakékoliv heslo, o němž byste se rádi něco dověděli, a pravděpodobně najdete řadu videí, které se tématu věnují. Můžete sledovat profesionálně zpracované přírodopisné filmy, ale i reálná videa amatérů, kteří je natočili v přírodě. Naučit se můžete třeba vázat tkaničky desítkami způsobů, vařit exotická jídla, namíchat si drink nebo si opravit domácí spotřebič. Internet a smartphony učinily z obrazovek skvělé vzdělávací prostředí. Díky aplikacím se můžete naučit jakýkoliv cizí jazyk, potrénovat český pravopis nebo proniknout do tajů lidského těla. Krásným příkladem je to, že řada lidí vzdělávací aplikace vůbec nepovažuje za vzdělávací – taky jste už slyšeli kolegy, že „hrají“ Duolingo? Nemají pocit, že se vzdělávají, ale že hrají a díky tomu se mnohé naučí. Myslím, že teprve nyní začínáme chápat, jaké podoby může nabývat známé Komenského heslo „škola hrou“.

Pohybujete se mezi inovátory a lidmi, kteří posunují vzdělávání dopředu. Jaké jsou ty nejmodernější nástroje pro vzdělávání a rozvoj?

Rád se obklopuji lidmi, kteří mne dokáží posunout. A mám na ně v posledních letech velké štěstí. Ve vzdělávání dospělých, podobně jako v jiných oborech, existují trendy, které se stále rychleji mění a nahrazují novými tématy. V posledních letech se jedná o learning design, který si můžeme stručně představit jako promyšlený postup přípravy a realizace vzdělávání. Jednoduše řečeno jde o opak nákupu krabicových kurzů z katalogu. Learning design vyžaduje hluboké pochopení cílové skupiny vzdělávání, její přesné definování a následná tvorba vzdělávání (i ověření získaných kompetencí) na míru. Pro konkrétního zákazníka je vyráběn nejen koncept kurzu, vytvořen atraktivní příběh, ale i konkrétní aktivity, vč. speciálních a třeba i netradičních pomůcek. Logika je jasná: to, co platí na jednoho, neplatí na druhého. Mezi dalšími trendy jmenujme zařazení moderních technologií více i do prezenční výuky (práce s aplikacemi na tabletech, smartphonech) a konečně i gamifikace, o níž však již ve vašem newsletteru zaznělo mnohé.

Je nějaká technologie, na jejíž využití ve vzdělávání se těšíte?

Mám jich v hledáčku dokonce několik, mezi nimi větší využití virtuální a rozšířené reality ve vzdělávání, nejen pro hry. I ta nejnudnější témata pak lze zatraktivnit tak, že lidé na tyto kurzy budou čekat ve frontách. A také se nemohu dočkat, až si konečně budu moci pozvat nějakou významnou osobnost ze zahraničí a prostřednictvím technologií ji přenést k sobě do učebny, aniž by musela opustit svůj domov v cizině.

Máte nějaký tip pro firmy, co vám osobně ve vzdělávání funguje, co se osvědčilo?

Se zákazníky se snažím začínat tím, pro koho rozvojové a vzdělávací aktivity připravujeme. Většinou je to pro ně nečekané, mnohdy až otravné. Ptám se a ptám, než zjistím to, co pro přípravu kurzu opravdu potřebuji. Následuje zpracování konceptu kurzu, specifikace do minutového scénáře a jeho konzultace zadavatelem, abychom sladili své představy a zákazník nekupoval zajíce v pytli. Následně se precizuje zadání a v mezičase připravují konkrétní metody a k nim i pomůcky. Miluji interaktivní metody, které se snažím připravit vždy pro konkrétní účastníky, jejich smích, dobrá nálada a porozumění tématu jsou pro mne skvělou odměnou. Navíc díky skvělým aplikacím a softwarům je možné vytvořit i řadu netradičních materiálů, s nimiž účastníci pracují. A to je vlastně další tip: výukové materiály nemusíte dělat jen ve Wordu! I z kreativně zpracovaného materiálů mohou mít účastníci zážitek.

O zážitkové pedagogice se ovšem hovoří již mnoho let…

Ano, ale málokdy jsem skutečně zážitkový kurz viděl. Zážitkem však nemyslím nutně jakousi vzdělávací show s lektorem v kostýmu ze Startreku, který do učebny vstoupí z oblak dýmu. Za klíčová považuji slova zážitek a zábava, ale ne v tradičně chápaném smyslu. Zážitek znamená něco zažít – vyzkoušet si, zpracovat, zažít to znovu a třeba se v něčem vylepšit. A zábava pro mne znamená, že účastníky kurz baví. Uznejte sami, jak jste motivováni k něčemu, co vás nebaví, jak se na to těšíte a jak dlouho u toho vydržíte? Pokud lidi kurz baví, co mohou, to si zažijí, pak na kurz a to, co se v něm naučili, jen tak nezapomenou.

Pojďme již od tématu firemního vzdělávání. Mimo jiné působíte také na FF UK. Jaký smysl dává podle Vás propojení s univerzitním prostředím?

Působím jako externista na katedře andragogiky a personálního řízení FF UK, kde vyučuji předměty týkající se didaktiky, moderních technologií či firemního vzdělávání. Předně je třeba říct, že propojení s praxí je na naší katedře nadstandardní. Ať již jako součást učebního plánu, kdy řada vyučujících je přímo z praxe, tak i prostřednictvím studentů – velká část z nich totiž při studiu pracuje, zpravidla v oboru. Díky tomu se s nimi pracuje jinak, řadu informací dokáží rychle aplikovat, hledat souvislosti, jsou kritičtí. Oproti mnohým dospělým, kteří mají k technologiím vyhraněně pozitivní nebo negativní vztah, studenti technologie považují za přirozené podobně jako vzduch, který dýchají. A toho se dá při výuce skvěle využít.

Máte za sebou pěknou řádku článků, publikací, vedl jste několik odborných časopisů. Před rokem jste začal vydávat dokonce vlastní e-časopis Firemní vzdělávání. V čem je jeho přínos, pro koho je určen, co nového nabízí na trhu?

Firemní vzdělávání je elektronickým dvouměsíčníkem, kterým se spolu s kolegy snažíme vyplnit dlouhodobou mezeru na trhu periodik. Naší cílovou skupinou jsou primárně personalisté věnující se rozvoji a vzdělávání svých zaměstnanců, ale také vzdělávací instituce pro dospělé, lektoři, trenéři a studenti. Svým obsahem kombinujícím rozhovory s osobnostmi, odborné i populární články, recenze knih a aplikací je vhodný takřka pro každého, jehož vzdělávání zajímá. A mám radost, že reakce jsou dosud jen pozitivní. Koneckonců to mohou posoudit i vaši čtenáři, časopis je bezplatný a přihlásit se k jeho odběru mohou na webu Firemnivzdelavani.eu.