V Sudbury Valley má každý žák bez ohledu na věk stejný hlas, jako všichni dospělí (učitelé stejně jako údržbáři, kuchaři, uklízečky…). Škola nezasahuje do aktivit studentů. Nikdo nikomu neříká, kdy se má naučit číst nebo počítat. Studenti se mohou celý den věnovat, čemukoliv chtějí. Mají k dispozici prostor, vybavení i čas. Učení je pouze vedlejším účinkem svobodného hraní a prozkoumávání.
Další důležitý aspekt je celý školní kolektiv. Na 200 žáků ve věku od 4 do 18 let má škola 10 dospělých. Neexistuje zde věková segregace. Proto vznikají velmi různorodé skupiny, které se věnují společným činnostem. Právě toto sdružování vnímá Peter Gray jako stěžejní. Mladší děti se učí od starších. Pokud si někdo neví s něčím rady, nebojí se zeptat dospělých. Navíc je zde k dispozici velká knihovna i počítače. Ve věkově různorodých skupinách se ale učí i starší studenti. Sami prý vyzdvihávají, že je spolupráce motivuje ke klidnému řešení sporů, mohou se inspirovat aktivitami mladších i jim pomáhá opakovat si své znalosti a třídit si myšlenky při radách kamarádům.
(Tento článek ani kniha, ze které čerpá, není primárně reklamou na Sudbury Valley. Podobných škol vzniklo a stále vzniká po celém světě více. Namátkou můžeme zmínit dokonce ještě starší školu Summerhill, která funguje na stejných principech. Pointou je přiblížení vzdělávání v těchto školách.)
Jakou míru svobody vy sami považujete za rozumnou pro své děti? Měla by být volba, co a jak se budou učit, na dětech samotných? Myslíte si, že jsou věkově smíšené kolektivy prospěšné pro obě strany?
Budu moc ráda za vaše názory a komentáře. Ráda si je přečtu zde pod příspěvkem nebo na soukromém emailu:monika.charouskova@misehero.cz. Děkuji moc a těším se na inspirativní diskuzi! 
Nejnovější komentáře