Rozvoj a vzdělání

Zrcadlení: Jak skrze ostatní poznat sám sebe

Vzpomenete si, kdy vás v poslední době někdo naštval? Co konkrétně vás na jeho chování rozzlobilo? Následující článek vám pomůže pochopit, co vám váš vztek vlastně chce říct a jakým způsobem ho využít a posunout se o krok dál. Máte-li zájem, pojdťe dál…

Zrcadlení je výborná věc. Díky našim vlastním reakcím můžeme snadno rozpoznat, co sami v sobě nemáme přijaté a potřebujeme si to zpracovat. Pokud se zabýváte osobním rozvojem, tak investujete spoustu času, energie a peněz do toho, abyste se posouvali a byli tou nejlepší verzí sebe samých. Fígl je ovšem v tom, že nejlepší verze nás samotných není, jak by se mohlo zdát, moment, kdy se nám podaří zbavit, resp. potlačit všechny naše stinné stránky. Ba naopak! Abychom byli skutečně celistvou bytostí, je potřeba objevit a přijmout naše stíny. Stíny jsou ty naše vlastnosti, které považujeme za negativní a usilovně se snažíme takoví nebýt. Jak jste na tom se svojí lakotou, agresí, sobectvím, vztahovačností nebo arogancí? Máte tyhle své složky rádi?

Dobrá zpráva je, že je máme všichni. Resp., že všichni máme od narození stejné startovní podmínky, tedy jsme lakoty, agrese, arogance a všech dalších schopni. Pokud se ovšem usilovně snažíme některou z těchto našich schopností potlačovat, např. nebýt lakomí, pak nás právě lakomé chování na ostatních štve. Když se pak octneme v situaci, kdy se někdo nechce s námi nebo s někým jiným o něco podělit, může nás to rozčilovat. Chování druhého je pro nás v té chvíli spouštěčem, takovou pomyslnou sirkou zapalující hromádku dřeva s názvem „lakota“, kterou máme v našem podvědomí. Pokud jsme si vědomi naši schopnosti lakoty a přijímáme ji jako součást nás samotných, pak pomyslná sirka nemá co zapálit. Neznamená to, že v takové situaci s lakomým jednáním druhého souhlasíme, nicméně v nás takové jednání nevyvolává žádný emocionální náboj a my přirozeně reagujeme s chladnou hlavou. Čím více naši vlastní schopnost lakoty odmítáme, tím větší hromada dřeva s názvem „lakota“ v nás dřímá a tím větší požár, tedy emocionální reakci jako např. naštvání, může takový spouštěč vyvolat.

Jak tedy využít naše naštvání pro nějakou změnu? První krok je přijmout za naše emoce odpovědnost. V momentě, kdy nás něco nebo někdo rozčiluje, je potřeba si uvědomit, že daná osoba nebo věc je jenom spouštěč. Skutečné ohnisko naší emoce tkví v nás. Jedna a ta samá situace může mě rozpálit do běla a někoho jiného nechat úplně klidným. Což by se nemohlo stát, pokud by daný člověk nebo věc byl opravdu objektivní příčinou našeho vzteku. Říkáme-li: „Ty jsi mě naštval,“ nespravedlivě se snažíme přenést odpovědnost za naše prožívání na externí zdroj. Oproti tomu: „Já jsem se naštval,” už značí, že jsme si odpovědnosti za své emoce vědomi.

Druhým krokem je objevit náš spouštěč, tedy pojmenovat chování, které nás štve. Co přesně mi vadí? Když mě například štve kamarádka, která si neustále prosazuje svou, vnímám ji jako bezohlednou, rozmazlenou nebo třeba sebestřednou? Na jedné situaci můžou různé lidi štvát různé věci. Která je ta moje?

Třetím krokem je přijmout takovou vlastnost opravdu za svou. Štve-li mě, že je kamarádka bezohledná, ke komu nebo k čemu se já chovám bezohledně? Nebo kdy ve svém životě jsem se zachovala bezohledně a třeba se za to stydím? Ne vždycky přijde odpověď na první dobrou. Někdy se tak moc snažíme nějací nebýt, že je pro nás velmi těžké to uvidět.

Třetím krokem je odhalit, v čem je pro mě tato schopnost přínosná. Za jakých okolností se hodí chovat se, jak jsem si v předchozím kroku uvědomila, že mě štve? Vezměme si například bezohlednost. Když mě tlačí důležitý deadline, opravdu potřebuji makat a přijde za mnou kolega s prosbou o pomoc, není fajn umět být trochu bezohledný, odmítnout ho a díky tomu, že jsem schopen upřednostnit svoji potřebu před jeho, dodělat důležitou práci včas? Žádná vlastnost sama o sobě není negativní, záleží jenom na tom, jakým způsobem ji využíváme.

V momentě, kdy znám svůj spouštěč, vidím, kde v životě se já takhle chovám nebo jsem schopna se zachovat, a také si uvědomím okolnosti, za kterých je tahle schopnost důležitá, a tedy ji chci mít, tak jsem tuhle svou vlastnost opravdu přijala. Pouze naše přijaté stránky můžeme používat tehdy, kdy uznáme za vhodné, a neukazují se ve vypjatých situacích, kdy nejsme schopni se tolik kontrolovat.

Moje pozvání pro vás je zkoumat, co vás v životě štve, hledat své „stinné“ stránky, naučit se je vnímat jako dary a díky každé přijaté vlastnosti být celistvějšími a spokojenějšími bytostmi.