Rozhovory s odborníky

Už máte svého Manažera štěstí? (rozhovor)

V poslední době se ve firmách objevuje nová pozice, takzvaný Manažer štěstí neboli Chief Happiness Officer. Zajímalo nás, co všechno se za tímto veskrze pozitivním označení pracovní pozice vlastně skrývá, a tak jsme se zeptali dvou energických dam, které se právě v této oblasti pohybují, aby nám i vám to téma více přiblížily.

Ing. Adéla Karlovská


působí na manažerských pozicích od roku 2005, kde získala zkušenosti z oblasti řízení a vedení zaměstnanců, managementu projektů, firemních procesů a z finanční oblasti. Pracovala v mezinárodních velmi dynamických společnostech zaměřených na zákazníka a na výsledek. K prohloubení svých odborných dovedností absolvovala rekvalifikační kurzy Lektor dalšího vzdělávání a Kouč. 
V současné době se rovněž věnuje individuální práci s klienty pomocí osobního koučinku. Pracuje s energiemi a propojuje lidskou duši s tělem prostřednictvím Feng Shui filosofie, využívá metod NLP (neuro lingvistického programování) a terapeutické formy tzv. integračních konstelací. Spolupracuje na mentoringových projektech v nadaci, neziskových organizacích a obchodních komorách, kde zároveň přednáší.

Mgr. Barbora Korotková


je akreditovaným koučem, lektorkou a terapeutkou od roku 2008. Od roku 2010 pracovala v pomáhajících profesích jako sociální pracovník a od roku 2011 jako speciální a sociální pedagog ve státních zařízeních. Absolvovala několik kurzů zaměřených na psychologii, hypnózu, krizovou intervenci, etickou výchovu a terapii. V roce 2014 založila a vede soukromou terapeutickou praxi a zároveň působí jako lektor akreditovaného výcviku MŠMT Terapeut Psycho-energetické transformace. V současné době se věnuje také individuální práci s klienty pomocí  metod Neurolingvistického programování. Má velmi bohaté zkušenosti, jak v oblasti terapeutické činnosti, tak v oblasti vedení a řízení lidských zdrojů a školení na pozici kouč.



V dnešní uspěchané době si málokdo uvědomuje, jaká rizika pro zaměstnance i vedoucí pracovníky představují každodenní tlaky na výkon, velká zodpovědnost nebo časová tíseň. Psychohygiena by rozhodně měla být důležitou součástí každodennosti. Jakou má funkci firemní Manažer štěstí a jakým způsobem se dá předejít strašákům v podobě stresu a syndromu vyhoření na pracovišti?

Nejdříve si řekněme, co je to stres

V poslední době zaznamenáváme nárůst problematiky spojené s chronickým stresem, úzkostnými stavy a depresemi. V dnešním světě nemá většina stresových situací, s nimiž se setkáváme, formu akutních hrozeb, které dokážeme identifikovat, ale přesto jsme neustále pronásledování spoustou starostí, které se týkají našeho osobního života, práce, peněz, vztahů a podobně. Tyto starosti nás sice bezprostředně neohrožují, ale aktivují v našem těle takové mechanismy, které mají za následek zvýšenou hladinu stresových hormonů. Lidské tělo má velmi propracovaný systém, který při permanentním přepětí a stresu dá povel organismu „zastav“, a pak už obvykle nezmůžete téměř nic. Prostě stojíte.

Jakým způsobem tedy funguje tělo, když je vystaveno stresové zátěži?

Když nervový systém rozpozná hrozící nebezpečí, mobilizuje společenství buněk proti vnější hrozbě. Vzniká reakce, kterou možná znáte –  říká se jí “bojuj nebo uteč”. Hypotalamus vyšle signál do hypofýzy, která pak pošle informaci do nadledvinek a informuje je o nutnosti koordinovat reakci těla. Jakmile se spustí poplašné zařízení nadledvinek, stresové hormony uvolněné do krve zúží cévy zažívacího traktu a donutí tak krev poskytující energii, aby přednostně vyživovala tkáně paží a nohou, jež nám umožní vyhnout se nebezpečí. Toto se ovšem děje pokaždé, když zažíváme stres. A dalším obranným systémem těla je náš imunitní systém, jehož činnost bývá v době stresu potlačena, protože se soustředí na uchování zásob těla pro přežití. Ve skutečnosti jsou stresové hormony tak účinné v omezení funkce imunitního systému, že je lékaři musí podávat pacientům při transplantaci, aby jejich imunitní systém neodmítl cizí tkáň.

Uveďme si konkrétní příklad

Představte si, že trpíte bakteriální infekcí a ještě třeba i průjmem. A najednou začne hořet. V tuto chvíli se mozek musí rozhodnout, co představuje větší nebezpečí. Logické je, že vašemu tělu nepřinese žádný užitek, že zdoláte infekci, když dříve uhoříte. Proto mozek zastaví boj s infekcí a místo toho raději zmobilizuje energii pro útěk z hořícího domu. Sekundárním důsledkem je však to, že tělo přestane bojovat s nemocí a vy ztratíte dokonce i schopnost jasně uvažovat. Zpracovávání informací v předním mozku, centru výkonného a logického uvažování, je podstatně pomalejší než reflexní činnost, která je řízena zadním mozkem. A v nouzové situaci platí, že čím dříve jsou informace zpracovány, tím vyšší má organismus naději na přežití. Stresové hormony nadledvinek zužují cévy v předním mozku a tím omezují jeho funkci. I když je nezbytné, aby stresové signály potlačily činnost vědomé mysli a posílily šance na přežití, platíme za to cenu  – snižuje se naše uvědomělé vnímání i inteligence.

A jiný příklad

Americký vědec Bruce H. Lipton to skvěle demonstroval na příkladu závodních běžců. Na startovní čáře se řadí skupina sprinterů. Jakmile uslyší pokyn „připravte se“, upraví si svůj postoj. Potom startér zavelí „pozor“, jejich svaly se napnou, těla uvolní adrenalinové hormony, které jim dodají sílu ke splnění namáhavého úkonu. Zatímco běžci očekávají povel „start“, jejich těla se napínají v očekávání. Při normálním závodu toto napětí trvá jednu až dvě sekundy. Kdyby ovšem povel ke startu nepřicházel, v tělech sprinterů by koloval adrenalin a byla by unavená napětím. Během několika sekund se sprinteři z takového napětí zhroutí. A my bohužel žijeme ve světě „pozor“. Naše každodenní stresory aktivují naše těla k akci, ale na rozdíl od závodních běžců je stres v našem těle uvolněn z tlaku vyvolaným chronickým strachem a obavami.

Co se s tím dá dělat?

Dnes již není žádným tajemstvím, že téměř veškerá závažná onemocnění bývají spojena s chronickým stresem. Věříme, že většina lidí by se raději viděla na penzi, než na hřbitově, je třeba naučit lidi pracovat se svým strachem a stresem, naučit je komunikovat, mít pohodu v zaměstnání i v životě a využít energii k tvoření místo jejího čerpání pro neustálý boj či útěk.  Je tedy nutné postupovat systematicky a především komplexně.

Nelze totiž člověka naučit, jak správně dýchat, a zároveň ho nenaučit, jak má pracovat se svým časem. Nelze ho naučit, jak pracovat se svým časem tedy naučit ho efektivnímu time managementu, ale nenaučit ho, jak být v přítomnosti. Vědět, co mu způsobuje stres a naučit ho, jak stres odbourat, ale nenaučit ho, jak stresu předcházet.

Jinými slovy, nestačí se naučit jen jednu metodu a jeden směr. Je třeba se naučit pracovat se svým tělem, myslí, duší, energiemi, které jsou v nás a energiemi, které nás obklopují komplexně, aby vše bylo v souladu.

Jak může pomoci Manažer štěstí?

Díky získaným dovednostem se Manažer štěstí zároveň stává i svým vlastním Manažerem štěstí a je schopen nastavit ve společnosti takové prostředí, které je podporující, a které snižuje stresové zatížení zaměstnanců. Zároveň pomáhá předcházet syndromu vyhoření, stabilizuje a snižuje fluktuaci zaměstnanců. Udržuje firemní kulturu v rovnováze a zajišťuje štěstí v obdobích, které jsou pro organizaci náročné. Znalosti a dovednosti Manažera štěstí přesahují do psychologie vztahů, rozvoje osobnosti a individuální terapie.  Jde o vyspělého mediátora, který pomáhá řešit spory ve společnosti. Je to člověk, který radí vedení podniku s přístupem k zaměstnancům.

Role Manažera štěstí by měla obsáhnout takové dovednosti a schopnosti, aby Manažer štěstí mohl pomoci vybudovat zdravé prostředí ve společnosti.

„Spokojený zaměstnanec, udělá víc jak tři nespokojení.“

Henry Ford