Rozvoj a vzdělání

Svoboda učení podle Petera Greye – část 1

Učíme se celý život. Teoreticky se vzděláváme úplně od počátku až do konce života. Proto se občas hodí, připomenout si chvíle, kdy to všechno začalo. Kam sahají kořeny našeho vzdělání? Jak nás to ovlivnilo? A co s tím má společného hra? V nové sérii článků inspirovaných knihou Svoboda učení se zaměříme na způsoby učení. Jakým směrem se má naše vzdělávání ubírat? A jak vybrat tu nejlepší formu pro naše děti?


 

Podle Petera Graye se vůbec nemusíme starat o vzdělání lidí, speciálně našich dětí ne. To neznamená, že budeme lhostejní k jejich osudu nebo že se jim nechceme věnovat – naopak – podle této knihy se totiž nejen děti vzdělávají nejefektivněji samy a s radostí.


Jistě jste někde zaslechli či máte dokonce osobní zkušenost s alternativními školami typu Montessori. Podle Graye může jít ale svoboda dětí a jejich výběru, co a jak se budou učit, ještě dál. Dokonce tak, aniž by věděly, že se učí.


Mezi hlavní argumenty, které lze na obhajobu tohoto odvážného tvrzení říci, patří mj. fakt, že děti se učí již před nástupem do školy. A to zcela přirozeně. Zkouší chodit, mluvit, oblékat se, některé předškolní děti umí i číst, aniž by jejich rodiče věděli, jak se to naučily.


Podobná touha po vědění vede děti z kultur „lovců a sběračů“ – do dneška zachovalých domorodých kmenů v Jižní Americe nebo Asii. Jejich rodiče nevytvořili žádný institucionální základ pro vzdělávání. Děti mají většinu dne prostor a čas na hraní ve věkově různorodých skupinách. Postupně samy a ze své vůle okoukávají činnosti a chování dospělých, v rámci her „trénují“ zachycené dovednosti a až do dospělosti se v nich zdokonalují.


Sama nad tímto tématem často uvažuji. Velmi mě zajímá váš názor. Jaká je vaše zkušenost s institucionalizovaným vzděláváním? Ztratili jste vy nebo vaše děti motivaci v průběhu základní školy a nutili jste se do studia? Co by vám v takové chvíli pomohlo? Nebo vám nikdy nepřišlo, že byste ve škole trpěli a učení vás vždy bavilo?




Budu moc ráda za vaše názory a komentáře. Ráda si je přečtu zde pod příspěvkem nebo na soukromém emailu: monika.charouskova@misehero.cz. Děkuji moc a těším se na inspirativní diskuzi! 😉