Rozhovory s odborníky

Proč se nebát další průmyslové revoluce (rozhovor s Tomášem Gřeškem)

S panem Tomášem Gřeškem jsme si povídali o tématu 4.0 z pohledu jeho jako lektora, firem jako účastníků i uživatelů a samozřejmě i z pohledu budoucího vývoje. Myslím, že se nám podařilo vytvořit společným úsilím svěží pohled na věc a moc za něj děkuji. Příjemné čtení 🙂

 

Tomáš Gřešek

Co dělám, dělám rád – ZASTAVUJI SE – ZASTAVUJI LIDI – školím, radím, koučuji, moderuji. Vášeň do podnikání, a tedy svobody, jsem objevil už v roce 1990. Díky tomu jsem z nuly vybudoval firmu se stomilionovými obraty. Tohoto svého prvorozence jsem, jako hrdý předseda představenstva firmy Elektro MAR, dovedl k fúzi s nadnárodní firmou SIEMENS.
U firmy SIEMENS jsem ale nezůstal, milionový post manažera jsem vyměnil za svobodu v podnikání. Své podnikatelské a manažerské zkušenosti jsem se rozhodl předávat dál – podnikatelům, firmám menším, středním i těm velikosti SIEMENS. Založil jsem proto rodinnou poradenskou firmu EDUWAY.

Bavím se tím, že si od mala rád hraju. Rád trávím čas s rodinou a přáteli. Rád tvořím a vymýšlím věci, které jsou mimo běžné hranice. Rád vařím, griluji a sloužím. Mám rád novinky a technické hračky. Rád jen tak pozoruji – lidi, přírodu a procesy ve firmách. Mám rád podnikání, a tedy své poslání – práci. Ne na všechno co mě baví mám dostatek času.

Průmysl 4.0 zní jako velmi technické téma, co Vás jako lektora k němu přivedlo?

Školením a poradenstvím se sice zabývám skoro 20 let. Ale mám profesní vztah k technickým věcem. Měl jsem firmu na automatizaci technologických procesů (Elektro MAR). Pracoval jsem jako projektant měření a regulace. A přestože se dnes primárně zaměřuji na řízení lidí tak pořád je ve mně ten malý kluk, který měl rád technické hračky a „řídil“ technologie (kotle, čov) ve firmách. Sleduji aktuální trendy jak v rozvoji lidí, tak v technologiích. A Průmysl 4.0 je nepřehlédnutelný fenomén dnešní doby.

Občas je 4.0 používaný i vnímaný jako takový strašák. Je čeho se bát?

Průmysl 4.0 je z mého pohledu pořád zahalen tajemstvím nebo spíše nevědomostí. To, o čem lidé nevědí, toho se bojí – to je přirozené. Já se aktivně věnuji průmyslu 4.0 více jak čtyři roky. Spolupodílel jsem se na organizování konferencí na Zlínsku (Firma40) a rovněž u svých klientů se tomuto tématu věnuji aktivně.

Velká část lidí si myslí, že se jich toto téma netýká. Z mého pohledu se to týká všech. Všichni chodíme nakupovat nebo nakupujeme na internetu. V obchodech za chvíli neuvidíme prodavačku a platit budeme mobilem přímo u regálu. Internetové platformy nás dnes už ovlivňují natolik, že kupujeme něco, co jsme ani nechtěli, ale „internet 4.0“ nás přesvědčil, že to chceme, i když to nepotřebujeme.

Podle mě se není čeho bát v kontextu technologií, ale je třeba si zachovat zdravý selský rozum a kritické myšlení.

Jsme podle Vašeho názoru připraveni na zvýšené používání technologií a robotizaci – máme potřebné kompetence? Pokud ne, kde je brát?

Z mého pohledu nelze generalizovat, jestli jsme nebo nejsme připravení. Někdo je připravený a někdo ne. Svět se změnil v jednom podstatném směru. Už nebudeme dělat celý život v jedné profesi. Skončila doba, kdy jsem se vyučil soustružníkem a celý pracovní život jsme soustružili a soustružili. Dnes se profese velmi rychle mění. Některé se ruší, některé přibývají. Např. telefonistku, spojovatelku dnes nikdo nepotřebuje. Nahradily je jiné profese – např. operátorka call centra, kterou brzy nahradí robot. Dnes všichni hledají kuchaře a servírky. Řešení je v robotizaci. Kamarád mi poslat video z jeho dovolené v Asii – snídani – palačinky tam dělá robot.

Technické a technologické dovednosti se učíme rychle (podle rozvoje technologií) a navzdory našemu školství. Více se do rozvoje lidí budou muset zapojit firmy a municipality (městské samosprávy). Klíčové bude – motivovat lidi k celoživotnímu vzdělávání. Mám s tím osobní zkušenost – v Opavě jsme se svými partnery vybudovali z nuly úspěšné rekvalifikační centrum pro CNC obrábění (spojili jsme know how výrobní a vzdělávací firmy). A lidé, kteří v životě neviděli soustruh, tak za 3 měsíce velmi obstojně soustružili.

Jak by se měly firmy připravit na průběžné změny?

Firmy budou muset převzít zodpovědnost za rozvoj nejen firmy, ale zejména za rozvoj lidí a regionu. Budeme se muset vrátit k vizím FORDA, SIEMENSE a BATI (zajímavá kniha Budujeme stát pro 40 000 000 lidí). Trošku naivně jsem si myslel, že se firmy v době nedostatku zaměstnanců nad svými strategiemi zamyslí a budou se více věnovat rozvoji a motivaci svých zaměstnanců v kontextu svých dlouhodobých vizí. Bohužel to pochopila jen menšina firem.

Firmy budou muset flexibilně reagovat na změny anebo ještě lépe tyto změny vytvářet a řídit. Reakce na změnu bude potřebovat zásadní změny myšlení. Uvedu to na příkladu. Když začne foukat – někdo začne budovat větrolamy jako obranu proti změněným podmínkám. Někdo jiný začne stavět větrné mlýny – vytvoří novou příležitost. A toto je cesta – pojďme stavět větrné mlýny – a zapojme co nejvíce lidí do hledání a vytváření těchto příležitostí.

A moje oblíbená otázka – co budeme dělat, až nebudeme muset nic dělat?

Podle mě to je klíčová otázka nejen v kontextu průmysl 4.0. Rizika vidím v sociální oblasti a v celkové změně našeho životního stylu. Automatizace a produktivita práce nám umožňuje si více života užívat. Nemusíme pracovat 8 (12-16) hodin 5-7 dnů v týdnu. Můžeme pracovat 4 hodiny denně, tři dny v týdnu. Ale co budeme dělat, když nebudeme dělat? Je důležité začít budovat společnost na bázi hodnot – hodnot, které umožní využít technologický pokrok, ale které také umožní naši seberealizaci, bez toho abychom si záviděli, že ten druhý má více než já. V tomto kontextu by se měla otevírat témata kolem zaručeného příjmu. Důležité jsou naše životní hodnoty a kritické myšlení. Toto je podle mě cesta, která nám umožní užívat si života a rozvíjet celou společnost.