NEVĚDOMÉ PŘEDSUDKY (LINDA MORYS KUBAČÁKOVÁ)

Tentokráte v rámci cyklu Rozhovory s odborníky předáváme ucelenou myšlenku externí autorky. Příjemné čtení.
Martina

„Nikdo nejsme nestranný, jen si své předsudky uvědomujeme více nebo méně.“

Phyllis Roseová

Naše nevědomé předsudky ovlivňují naše chování k sobě i k druhým

Předsudky – máme je všichni. Jsou součástí lidské přirozenosti a jsou běžnou součástí fungování mozku. Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, mají zásadní vliv na celý náš život. Mají vliv na to, jak se rozhodujeme, na to, jak se chováme k druhým, ale i sami k sobě. A protože náš vnější svět je odrazem světa vnitřního, je nadmíru důležité, abychom začali prozkoumávat naše podvědomí a podívali se na to, jak to vlastně máme my…. Pokud nezačneme s předsudky vědomě pracovat, dovolujeme jim, aby omezovaly potenciál a přínos ostatních, aby napáchaly velké škody na angažovanosti zaměstnanců, aby nedovolily proniknout inovacím a ovlivnily výkonnost týmu i celé firmy.

Mnozí z nás si myslí, že žádné předsudky nemají. Předsudky v sobě nesou negativní náboj, asociují diskriminaci, předpojatost i nesnášenlivost. Všichni chceme věřit, že se naše rozhodnutí opírají o nevyvratitelná fakta a objektivní úsudky, ale když nemáte vnější nadhled, pak rozeznat hranici mezi subjektivním a objektivním může být nelehké. Někdy trvá opravdu dlouho, než naší mysli povolíme, aby přestala očekávat, kontrolovat a řídit sebe a dění kolem, jen tehdy se naše mysl může stát otevřeným prostorem, který nesoudí, nemanipuluje a nevytváří předsudky.

Mýty o předsudcích

Předsudky ve své podstatě nejsou ani dobré ani špatné, jsou zkrátka odrazem našich preferencí. Jedním z mýtů ve firemním prostředí je ten, že pokud předsudky patří k lidské přirozenosti, stejně s nimi nemůžeme nic dělat. Mnohá studia, která se zabývají fungováním nervového systému však odhalila, že nevědomé předsudky můžeme zmírnit díky neuroplasticitě. Jakmile předsudek identifikujeme a pochopíme jeho dopad, můžeme náš mozek „přeprogramovat“ a vytvořit tak nové spoje a tím se naučit myslet a jednak jinak.

Předsudky ve firmách a organizacích

Dle Unconscious Bias and Higher Educaiton, Equality Challenge Unit (2013) ovlivňují nevědomé předsudky ve velké míře náborový proces zaměstnanců, samotný výběr zaměstnanců a schopnost těchto zaměstnanců dosáhnout svého plného potenciálu.

Mezi některé z důsledků vlivu nevědomých předsudků patří to, že ti nejlepší zaměstnanci mohou opustit společnost, pokud se cítí, že nejsou vítaní, že nejsou dost důležití nebo že jsou zkrátka neviditelní. Pokud jsou nevědomé předsudky neřešeny, stává se, že lidé nepřispívají tolik, kolik by mohli, že lidé nejsou inovativní tak moc, jak by mohli, což má přímý dopad na produkt i služby. Některá rozhodnutí, která jsou učiněna, nemusí být nejlepší pro organizaci, skupinu a ani pro jednotlivce. Jednou z možností je udělat z nevědomého vědomé.

To, jak nazíráme na druhé, je ovlivněno sociálním zázemím, výchovou, životními zkušenostmi, kulturou a vírou.

„Nevidíme věci takové, jaké jsou, vidíme věci takové, jací jsme my.“

Anais Nin

Po 11 let jsem pracovala pro společnost Emirates, kde se naskýtalo velice široké pole pro vytváření předsudků vůči kolegům, kteří pocházeli z více jak 130 odlišných zemí. Otevíral se zde prostor pro předsudky genderové, rasové, sociální, národnostní i náboženské. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud mám vůči konkrétnímu člověku předsudky např. ohledně jeho pracovního nasazení a výkonu, má předpojatost se jen zacyklí a prohloubí a můj předsudek se může stát sebenaplňujícím proroctvím. Díky neuroplasticitě mozku můžeme cyklus přerušit a změnit. Můžeme vytvořit nové neurální spoje, na jejichž základě se můžeme k dané osobě chovat stejně jako k druhým, ke kterým předsudky nemáme.

Jak s předsudky pracovat?

„Naše mysl automaticky ospravedlňuje naše rozhodnutí a zaslepuje nás před skutečným zdrojem nebo vírou, která stojí za našimi rozhodnutími. Nakonec věříme, že naše rozhodnutí jsou v souladu s vědomými přesvědčeními, když ve skutečnosti je to naše podvědomá mysl, která řídí celé to divadlo.“

Howard Ross

Pravidlem číslo jedna je zvědomění, pokud si nejsem ochoten přiznat, že vůbec nějaké předsudky mám, nemohu nic změnit…

Jednou z cest je konfrontace, můžeme konfrontovat své podvědomí. Když odstraníme překážku v podobě popírání problému, můžeme své vlastní úsudky začít prozkoumávat. Upřímnost sám k sobě hraje v prozkoumávání nemalou roli. Je zásadní přiznat sám sobě, zda jsou naše preference založeny na objektivní či subjektivní zkušenosti. Předsudky na pracovišti mají širokou škálu, od vzdělání, věku, přes pohlaví až po národnost, náboženství či sociální třídu, ze které jsme vzešli.

Pokud se firma pokouší zavézt a udržet si efektivní, inkluzivní firemní kulturu s vysokou mírou zapojení, která čerpá z rozmanitosti zaměstnanců, je třeba se předsudkům ve firemním prostředí postavit čelem. Rozhodnutí, zda ve firmě předsudky panují a zda lidé vnímají předpojatost či nikoliv není prací jednotlivce, ale celého týmu. Je prospěšné dát možnost a bezpečný prostor společnému setkání v podobě semináře či workshopu, kde si umožníme nahlédnout do našich myslí a dát prostor kolektivní moudrosti všech zúčastněných. To, co jeden nevnímá, může vnímat druhý… Vědomá snaha o zvědomění našich rozhodnutí, soudů a názorů, je prvním krokem ke konfrontování předsudků.

V životě i v práci máme často tendenci upřednostňovat určité skupiny lidí, je to proto, že se většinou k nim sami počítáme. Mimo to, můžeme upřednostňovat určitou skupinu před jinou právě pod vlivem našich mentálních vzorců. Pokud se rozhodnete si zmapovat své předsudky, je dobré se zamyslet nad tím, koho máme tendenci upřednostňovat nebo naopak přehlížet. Tím, že předsudky prozkoumáme, pomůže nám to omezit negativní dopady a ověřit si, zda se naše domněnky zakládají na faktech.

Je jen na nás, jak s předsudky naložíme
Za předsudky je odpovědný biologický mechanismus mozku a za jeho nastavení a chod jsme zodpovědní my sami. Je tedy opravdu jen na nás samotných, zda budeme ochotni připustit, že vůbec nějaké předsudky máme a budeme ochotni je prozkoumat hlouběji a chtít s nimi pracovat….

Linda Morys Kubačáková