Další článek ze série – Jak to chodí u nás v Mise HERo.
Již před časem jsem psala, že se vzájemně učíme holakratickému způsobu fungování firmy. Nemáme tedy jednoho šéfa, ve vedení se střídáme v podobě duchovního lídra měsíce. Každý lídr má pak možnost při poradách posunout fungování naší organizace dál. Nejde nám tady o nějaké vytahování nebo směrování ostatních, že tak, jak to děláme my, je správně. Chceme ale ukázat cestu, možnosti, problémy a řešení, protože to jsou cenné zkušenosti a třeba to právě někdo z vás také řeší a další pohled mu může přijít vhod.
Na jedné z nedávných kreativních porad jsme představovali svoje představy a cesty, jak uchopit nové fungování v kmenech a jedna myšlenka nám tedy hrubě nesedla. Pokud jste však teď zvědaví, co to bylo, možná vás zklamu. Cílem mého článku je jiné téma.
Při zmíněné poradě totiž došlo ke konfliktu, i když možná termín konflikt není úplně přesný. Prostě několik lidí mělo jiný pohled na věc. To se v životě stává běžně, jak v pracovní, tak v osobní sféře. Vlastně je asi nemožné tomu předcházet. Jako důležité vnímám poučení se z podobných situací.
Ve chvíli, kdy atmosféra ve skupině při kreativní poradě začala poněkud houstnout, nervózně jsme se po sobě dívali a každý by byl nejraději někde jinde, jen ne tady, tak jedna z nás pronesla velmi důležitou větu: „Teď tady zůstaneme, dokud si to nevyříkáme.“ Možná vám ta věta teď vyzní přísně, ale rozhodně byla na místě.
My jsme totiž zůstali, nehledě na čas a jiné osobní povinnosti. Vnímali jsme potřebu situaci řešit.
Každý z nás jsme následně měli možnost vyjádřit své myšlenky a potřeby. Mohli jste pak slyšet věty typu: „Když jsi řekl tohle…, slyšel jsem za tím tohle… Chápu to dobře?“
Prostě jsme si začali vyjasňovat domněnky a nejasnosti. Po chvíli se atmosféra uvolnila, vysvětlila se nedorozumění a ke sporným bodům jsme se domluvili kdo a kdy se vrátí a vyřeší je. Pak jsme mohli jít v klidu domů.
Nebylo to příjemné odpoledne, ale je potřeba vědět, že se to děje i mezi kamarády i v týmech. Hlavní je neschovávat hlavu do písku. Několik dnů jsem o tom ještě přemýšlela, co je vlastně potřeba k vyřešení konfliktu. Došla jsem k následujícím bodům:
- Být ochotný situaci řešit hned, jak se vnímá napětí
- Mluvit klidně, jasně a otevřeně
- Vzájemně se respektovat
- Dát prostor každému, aby se vyjádřil
- Pocit bezpečí
- Nehodnotit pocity druhých
- Komunikovat vědomě – vážit jednotlivá slova, doptávat se, parafrázovat…
Pokud vás napadají ještě další kroky, které vám pomohli v podobných situacích, tak budu ráda za sdílení. Komunikace je totiž naší každodenní realitou, pojďme se učit vzájemně.
Krásné jarní dny, Eliška
Nejnovější komentáře