V reakci na současnou situaci ve společnosti, a především ve školách, jsme při povídání s Dagmar Císařovskou narazili na téma koučování dětí. To nás samozřejmě zaujalo a požádali jsme ji, aby nám o tom řekla více. Díky tomu vznikl dnešní blogový příspěvek, který doporučujeme k přečtení všem rodičům i vzdělavatelům.

U zrodu nápadu stály dvě úžasné ženy Míša Köszegi a Klára Marušincová, které na základě svých zkušeností z praxe dětského psychologického poradenství, koučování, pracovního působení přímo na školách a samozřejmě i ze soukromých zážitků vzdělávání vlastních dětí vytvořily ucelený program.
Klára si velmi ráda hraje se slovy. Jednou ve vtipu přišla s novotvarem co-učing (výsledkem spojení koučingu, učení se a co-worku). A tak to vlastně je. Je to mnohem více než-li jen doučování, koučing nebo učení se, jak se učit. Hledali jsme způsob, jak děti podpořit. Nejen při vypracovávání domácích úkolů či přípravě na písemky. Chtěli jsme jít dál. Vybavit je dovednostmi, které jim pomohou zvládnout studium, ale také pro ně mohou být klíčové v jejich dalším životě.
Jako dospěláci se je učíme na seberozvojových kurzech a individuálních sezeních s kouči a mentory. Jaké by to asi bylo, kdybychom to uměli, už když nám bylo deset? Tak vznikl Kurz přežití ve škole, 14-ti denní on-line program pro děti. Funguje v obou vzdělávacích světech – online i offline. A dokonce funguje, i když děti nechodí do školy, což mohou potvrdit dospělí, kteří se nechali jeho metodikou inspirovat.

Za dva týdny se děti v šesti individuálních setkáních pod vedením našeho průvodce (rangera) učí prioritizovat a plánovat svou školní přípravu, ale třeba také překonávat nechuť k jejímu plnění. Je to vlastně takový Konec prokrastinace pro děti.

První týden vede expedici zkušený ranger. Druhý týden se vedoucím expedice stává dítě a ranger mu kryje záda. S podporou nezávislého dospěláka si tak na vlastní kůži zažívá ty hlavní a zásadní benefity programu – že může za své vzdělávání převzít odpovědnost, že dokáže víc, než čekal a někdo to jasně vidí a ocení (hezký boost pro sebevědomí) a že učení může být i o radosti, zábavě, lehkosti a sdílení.
Děti mají po celou dobu k dispozici autorské pracovní listy, které mohou používat i po skončení programu, aby pro ně bylo plánování školních a ostatních povinností přehledné, zábavné a známé. Program ale také vnímáme jako službu pro rodinu. Víme totiž, jakou paseku dokáže domácí příprava do školy v rodinných vztazích nadělat. Dost často mění vzácný společný čas rodiny na bitevní pole. Z něj si pak obě strany odnáší kupu frustrace, strachu a milných přesvědčení o sobě samých. Vlastně odsuzujeme děti k tomu, aby si opakovaně zažívaly neúspěch, protože je posíláme do boje nepřipravené. A jejich neúspěch nás na oplátku znervózňuje. Znáte to: „Tohle mi nejde. Už to máš? Mami pomoooc. To jsi to nevěděl dřív?…“.  
Jedno z našich ústředních mott zní: Podpořit děti, aby škola nebyla brzda, ale výzva, kterou umí přijmout. Protože učení a vzdělávání je mega dobrodružství. A náš vzdělávací systém je hodně zkostnatělý a mění se pomalu, ale co když stačí poposunout úhel pohledu těch, kteří ho každý den spoluvytváří. Dát dětem nástroje, aby mohly zažívat tu všední šedou realitu jako expedici do amazonského pralesa…no a přesně o to nám taky jde.

A proč jsme vybrali metaforu džungle? Zjistili jsme, že baví (nejen) děti napříč věky a krásně se s ní pracuje. Je to takový překladač dospěláckých pojmů do slovníku srozumitelného i těm nejmladším školním dětem. Během kurzu přežití ve škole se děti zabydlí v terminologii a dokážou pak samy určovat, který úkol je těžký jako slon/lehký jako moucha cece, či jestli jejich práce bude trvat tak, jako je dlouhá anakonda nebo žížala. A když k tomu přidáte ještě faktor hořlavosti – hoří to už blízko? Je potřeba to udělat hned? Nebo máme ještě čas a není třeba nic hasit….Tak už máte dobrou slovní zásobu právě pro prioritizaci a časové plánování prakticky čehokoliv. No a druhým důvodem je to, že vidíme, že i naše vlastní děti v online výuce tráví před obrazovkou ještě více času než před tím. A tak každý ranger motivuje svého parťáka v divočině i tím, co může podnikat venku, v té opravdové přírodní divočině. Baví se tedy společně i tom, kdy naposledy vylezl na strom, šel se projít trávou, běhal v louži, pozoroval dravce…tak i proto ta metafora. Protože příroda je nesmírným hmatatelným zdrojem inspirace a vzdělání. Náš program má prostě a jednoduše za cíl vybavit děti důležitými dovednostmi pro jejich dospělý život, uvědomit si svou jedinečnost a kvality a vrátit rodinám jejich společný čas.