Nezařazené, Rozvoj a vzdělání

Kniha: Podivín (Richardo Semler)

Nesmírně čtivý a místy až neuvěřitelný příběh přerodu výrobní, direktivně řízené firmy v jednu z nejsvobodnějších společností dneška, které ostatní právem přezdívají “nejneobvyklejší pracoviště světa”. Zaměstnanci si zde sami rozhodují o věcech, na které má většina organizací dneška stoh směrnic nebo jiných předpisů a aparát manažerů, kteří ten stoh administrují. Mnozí lidé říkají, že po přečtení Podivína (a následně třeba též i Sedmidenního víkendu) už na svět organizací, řízení firem a práce nedokáží podívat stejně jako dřív. Podivín je příběhem nejodvážnějšího sociologického a antropologického experimentu v oblasti firem, který trvá již přes tři desetiletí.



Zdroj: Knihy ABZ


Od samotného začátku byla pro mě kniha jako magnet. Bude to asi tím, že jsem se narodil ve vzdušném znamení, mou „svobodnou“ povahou a taky možná tím, že jsem vždy o něčem podobném snil. Pracovat jinak, a navíc ve svobodné firmě. Pokud to máte podobně jako já, nebo hledáte smysluplný a pravdivý příběh na čtení u vody, nebo snad hledáte návod, jak něco podobného vybudovat, mohu knihu jen a jen doporučit.


Níže přepisuji pasáž, při které jsem si uvědomil, jak by to vypadat nemělo.


…Taylor si totiž myslel, že dělníci dosahují nejvyšší produktivity tehdy, když se jich práce skládá z několika málo naučených pohybů, vědecky podložených a co nejvíc odpovídajících anatomii lidského těla. Proto složité výrobní procesy rozdělil na dílčí úkony, které přidělil jednotlivým dělníkům. Tahle segmentace a vyhraněnost práce, kterou bylo potřeba provádět podle detailně předepsaných postupů, byla podle Taylora absolutně správnou cestou k maximální produktivitě. A tak jeden pracovník lopatou nabíral uhlí ze zásobníku a sypal ho na hromadu, další ho nabíral z hromady, přinesl je o několik metrů dál a přidal ho na další hromadu. Ještě další dělník nabral uhlí z té druhé hromady a naložil ho na dopravní pás. To vše pod bedlivým dohledem předáka. Vynásobte tenhle ponurý obrázek stovkami nebo dokonce tisícovkami dělníků a dospějete k soudobé masové produkci obřích rozměrů…


A nakonec jedno moudro, které jsem si vypůjčil z návodu na přežití Semca, které se v tomto parném období více než hodí. Tak hezké čtení a dejte vědět.


Dovolená: Semco nepatří k těm mnoha společnostem, které zastávají názor, že lidé jsou nenahraditelní. Každý rok byste si měli vzít 30 dní dovolené. Je to důležité pro vaše zdraví a prospěšné i pro společnost. Odsouvání dovolené nelze opodstatnit žádným rozumným důvodem.