Je třeba si uvědomit, že hra není opakem práce a že i práce může být hra. Hra nemusí být stoprocentní a ani většinou nebývá. Je definována několika znaky, které uvedu dále. Podle toho, z jaké části činnost odpovídá těmto znakům, můžeme říci, z kolika procent se jedná o hru. Takové měření je samozřejmě vždy subjektivní. Proto se může stát, že např. já budu považovat výrobu dřevěné lodičky za hru, ale můj děda (truhlář) už tu samou činnost bude vnímat jako rutinní povinnost. To je další důležitý aspekt, který dělí hru od práce: jde o motivaci a postoj k činnosti, ne o činnost samotnou.

K čemu můžeme hru využít? Ve hře můžeme zkoušet. Můžeme vymyslet nový svět a testovat v něm věci, kterých se v realitě bojíme. Kreativita, kterou při hře používáme, nám umožňuje nalézt neotřelá řešení. Musíme spolupracovat, ovládat se, vycházet s ostatními. A to všechno děláme za skrytým účelem – ve hře se učíme, jak přežít.