Rozhovory s odborníky

“e-Learning, to už dnes není jenom Bezpečnost práce nebo Požární ochrana” (rozhovor s Janem Složilem)

V našem dnešním rozhovoru si povídáme s Honzou Složilem, s nímž jsme společně procestovali ČR v rámci seminářů k Modernímu vzdělávání EPALE. Díky tomu jsme se nejen dobře poznali, ale také jsme si vzájemně důkladně naposlouchali své příspěvky a řekli jsme si, že bychom měli začít spolupracovat.

Honza je kouzelník v hledání jednoduchých cest a elegantních řešení ve složitém světě technologií, proto jsme zvolili aktuální téma e-learningu a jeho pohledu na zavádění e-vzdělávání ve firmách.

 

Jan Složil

Celý můj život se točí kolem vzdělávání a moderních technologií. Měl jsem to štěstí, že se mi tyto dvě oblasti podařilo profesně skloubit. Tvořím interaktivní online kurzy, kde se vzděláváte pomocí svých vlastních zážitků a třeba se něco naučíte i ze svých chyb. Pomáhám firmám zavést moderní technologie a online kurzy do jejich vzdělávacích systémů. A protože je to pro většinu zaměstnanců i zaměstnavatelů velká změna, provádím je touto změnou krok za krokem pomocí strukturované metodologie.

Když si chci fakt užít život, zpívám si a doprovázím se na klavír, kytaru nebo jiné nástroje, nebo se svou rodinou cestuji Evropou v obytném voze.

Honzo, pojďme začít od píky, je e-learning to samé jako e-vzdělávání?

Můžeme říct, že do jisté míry je, i když přesnější je e-learning přeložit jako e-učení. Když se podíváš kamkoli na internet, najdeš spoustu definic e-learningu. Podíváme-li se na to obecně, e-learning i e-vzdělávání je vzdělávací proces, při němž se využívá elektronických prvků. Dnes už se vžilo, že se k tomu automaticky počítá i využití internetu. A další vžitá představa e-learningu (bohužel) je ta, kterou všichni známe z elektronických kurzů Bezpečnosti práce a Požární ochrany. Čili e-learning pro spoustu lidí znamená webové stránky nebo program s panáčkem držícím hasicí přístroj a spoustou nudného textu. I já svým online kurzům říkám e-learningy, protože jsem rebel a chci tu zažitou představu zbořit.

Co všechno můžeme dnes pod e-learningem najít? Kam jsme se posunuli od testů BOZP?

Kam jsme se posunuli? Testy BOZP se masově rozšířily od roku 2008, kdy přišla finanční krize a firmy se snažily masivně ušetřit. Tyto „bezpečnostní“ e-learningy vznikaly proto, aby si zaměstnavatelé mohli rychle „odškrtnout“, že zaměstnance proškolili, a v případě nějaké mimořádné události byli krytí před pojišťovnou. Dnešní e-learningy vznikají úplně z jiného motivu – toho opravdového vzdělávacího. Lidé se chtějí něco dozvědět nebo získat novou dovednost. A protože to chtějí hned a nemají čas cestovat na kurzy (na ty kvalitní se čeká i několik měsíců), hledají ve virtuálním prostoru. V něm mají navíc tu obrovskou výhodu, že si studium rozkouskují podle svého času a mohou se k němu kdykoli vrátit.

Když se chceš něco dozvědět – co je nového v oblasti prezentací, co znamená GDPR nebo jak opravit babičce houpací křeslo, podíváš se na video nebo absolvuješ webinář. Chceš se něco naučit? Musíš přinutit svůj mozek přemýšlet. Toho dosáhneš jenom tehdy, když před Tebe někdo postaví výzvu, úkol, cokoli, co Tvůj mozek zaměstná.

Ve svých online kurzech před účastníky stavím modelové situace, otázky nebo rozhodnutí, na které musejí reagovat. Neustále něco řadí, volí správné řešení, rozhodují, kudy se vydat, protože to je přesně to, co pak dělají v běžném pracovním životě. V e-learningu si tak ověří, že rozumí tomu, co se před tím naučili. Navíc, na rozdíl od běžného života, pokud udělají chybu, jsou schopni se z ní poučit, protože vždycky dostanou zpětnou vazbu.

Co firmy využívají nejvíce v poslední době?

Jasným trendem ve firemním vzdělávání je používání videí. Jejich výroba je celkem jednoduchá a rychlá. Všichni si uvědomují, že video sdělí myšlenku daleko efektivněji než jakkoli krátký text. Na druhou stranu, video má své limity. Účastníkům u něj většinou chybí zpětná vazba a možnost se zeptat. Takže se začínají používat webináře, online školení po Skypu atd. a samozřejmě online kurzy. Světovým trendem je i sociální učení (sdílení zkušeností v online prostoru, učení se od druhých, komunity apod.). Ale v České republice to nepozoruju, asi nejsme tak sdílní. 😉

To, co nás při vzdělávání zajímá, je vždy, jaký je dopad takových kurzů a čím to případně podpořit.

Připomněla jsi mi jednu myšlenku: Finanční ředitel se ptá: „Co se stane, když zaplatíme zaměstnancům vzdělávání a oni pak odejdou?“ a CEO odpovídá: „A co když nezaplatíme a oni zůstanou?“ Měření dopadů je u tréninku vždycky těžká věc – je spousta vedlejších faktorů, které ovlivňují výsledek, potažmo přímý finanční přínos kurzu. Na druhou stranu, online prostor dává mnohem větší prostor k práci s daty. Můžeš sledovat, kolik bodů účastník získal v simulaci, nakolikrát vyřešil modelovou situaci, kolik minut strávil na které obrazovce, kolik bodů nasbíral v testu apod. To všechno Ti umožní jednak zjistit, jestli jsi dobře postavila kurz, ale hlavně, v jaké oblasti zaměstnance nejvíc tlačí bota. Tohle z prezenčního kurzu nikdy nedostaneš, pokud neděláš Assessment nebo Development centra, kde účastníky sleduje několik lidí 😊 Právě na tuto oblast se pak zaměstnanec může zaměřit se svým manažerem.

Takže podpora rovná se manažer?

Jednoznačně. Stejně jako u jiných druhů rozvoje by s Tebou měl rozebrat, v jaké dovednosti by ses měla rozvíjet, abys pracovně rostla. A dohodnete-li se na absolvování kurzu, je nutné, aby Tě po něm manažer podpořil v používání nových znalostí a dovedností v praxi. Aby s Tebou rozebíral, co se Ti daří použít a co ne. A aby Ti v těch slabších oblastech pomohl. Někdy, když je e-learning v kombinaci s prezenčním kurzem, se zaměstnanci v e-learningu naučí základy, vyzkouší a ověří si je v online kurzu i v praxi a nakonec rozvoj nových dovedností podpoří lektor na prezenčním kurzu.

Co si firmy v praxi chválí?

Firmy si na e-learninzích cení dvě věci. Kupodivu to není jenom úspora peněz, což by bylo nasnadě. Je to především pestrost vzdělávacích forem, které mohou zaměstnancům nabídnout, a flexibilita vzdělávání. Chceš se vzdělávat? Tady máš okamžité řešení. Nečekáš na kurz. Nemusíš řešit kvalitu a vhodnost, e-learning je vyrobený přesně na potřeby naší firmy.

Obrovsky využívaný je e-learning v onboardingu nováčků, kterých kvůli vysoké fluktuaci a nedostatku dobrých lidí na trhu firmy nabírají i desítky měsíčně. U nich e-learning velmi jednoduše umožní nastavit jednotnou laťku znalostí a vědomostí v jakékoli oblasti. Dotáhne je na danou startovací čáru, kde je pak „převezmou“ interní lektoři nebo manažeři. Ti si libují, že z e-learningu dostanou velmi podrobná data, na nichž mohou stavět další rozvoj zaměstnance.

A ještě jeden pozitivní firemní efekt má e-learning. Zrovna včera jsme to s jedním klientem popsali na workshopu věnovaném řízení změny spojené s nasazením revolučního e-learningu, který pro ně tvořím. E-learning buduje v zaměstnancích větší pocit sebedisciplíny, sebezodpovědnosti za svůj rozvoj.

Často se stává, že na prezenční kurz Tě zkrátka někdo pošle a Ty si to tam odsedíš. Ale e-learning si prostě sama musíš pustit a nedokončíš ho, dokud neabsolvuješ všechna cvičení a nevyřešíš všechny výzvy, které tam na Tebe čekají. To už vyžaduje sakra dávku disciplíny.

Teď jedna typická otázka – Když už se rozhodnu pro tuto cestu, je lepší si e-learning udělat interně nebo si ho nechat dodat?

Když tvoříš e-learning tak, že vezmeš Powerpoint prezentaci a převedeš ji na web, zvládneš to interně. Kdo ale bude mít nervy to studovat? Vzdělávací dopad takového e-learningu se ale limitně blíží nule. Pro kvalitní e-learning potřebuješ kvalitní scénář s popsanými interaktivitami a reakcemi na účastníkovy volby, natočená videa nebo audia a nějaký software, v němž ho naprogramuješ. Všechno se to dá zvládnout interními silami, a já třeba školím zaměstnance vzdělávání, kteří ve firmách roli „scénáristů“ nebo „programátorů“ zastávají.

Ale interní tvorba jednoho kurzu trvá většinou daleko déle, protože to zpravidla není jediná práce, kterou ti zaměstnanci mají. Takže efektivnější (často i z finančního hlediska) je nechat si ty stěžejní e-learningy připravit na míru nebo koupit od profesionálů.

Kam odhaduješ, že se bude trend dále ubírat? Na co se můžeme ve firmách těšit? 🙂

Těšte se na to, že se na trh bude více prodírat interaktivita. Videokurzy otevřely široké veřejnosti obzor online vzdělávání tím, že jim ukázaly, že není nutné jenom sedět na kurzu a poslouchat lektora, ale že si ho můžu „dovést“ až domů. Ale co si budeme povídat, jenom sledování videa je vlastně celkem nuda. Online prostor toho nabízí daleko víc. Simulace, rozšířená nebo virtuální realita, sledování pohybu, analýza hlasu a výrazu tváře, to jsou technologie, které dnes už existují. Je jenom třeba jim dát českou podobu (zatím jenom malé procento lidí je na tom tak dobře s angličtinou, aby pro ně bylo komfortní se v ní vzdělávat) a vytěžit jejich vzdělávací a rozvojový potenciál (minimálně) na 100%. Už na tom pracuju 😊 .