Your address will show here +12 34 56 78

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč vás některý lektor zaujme a jiný ne? Nebo, že by vás lektorská práce zajímala a nevíte, co vše za tím stojí? Co vše je potřeba umět a dělat, abyste sklízeli úspěch? Pokusila jsem se dát dohromady deset bodů, které pokládám za základní pilíře této profese. Pořadí nevnímám za důležité, neboť se mnohdy jedná o body vzájemně se překrývající. Jdeme na to:

Číst dále..
0

Ráda bych se s vámi podělila o úplně čerstvé dojmy z ukončeného výcviku. Teď v květnu jsem ukončila dvouletý sebezkušenostní výcvik Terapie zážitkem. Není zvláštní, že si tohoto „papíru“ vážím víc, než svých vysokoškolských diplomů? Jsem opravdu šťastná za možnost takového způsobu vzdělávání. Smutné na tom je, že studium vysokých škol má do praxe podobného typu mnohdy velmi daleko.

Číst dále..
0

Jednou za čas je dobré na chvíli se zastavit a srovnat si myšlenky, říct si, jestli jsem spokojený s tím, kam se můj život ubírá a jak ho žiju. Někdy je ale sakra těžké nejen najít tu chvilku času a být sám se sebou, ale i vést ten rozhovor. Proto jsme se rozhodli, že zasdílíme takový malý nástroj, který vás tímto zahloubáním může provést.

Číst dále..
0

Další článek ze série – Jak to chodí u nás v Mise HERo.

Již před časem jsem psala, že se vzájemně učíme holakratickému způsobu fungování firmy. Nemáme tedy jednoho šéfa, ve vedení se střídáme v podobě duchovního lídra měsíce. Každý lídr má pak možnost při poradách posunout fungování naší organizace dál. Nejde nám tady o nějaké vytahování nebo směrování ostatních, že tak, jak to děláme my, je správně. Chceme ale ukázat cestu, možnosti, problémy a řešení, protože to jsou cenné zkušenosti a třeba to právě někdo z vás také řeší a další pohled mu může přijít vhod.

Číst dále..
0

Je obvyklé, že lidé, kteří spolu pracují v jedné firmě, se potkávají každý den. Mají své místo, své zvyky, svůj režim. Když děláme věci každý den stejně, mnohem rychleji padáme do určitých stereotypů. Abychom však něco mohli změnit, přicházet s nápady a získat nový pohled na věc, je potřeba vnést do stereotypu různé impulsy. I drobná změna může být zajímavá a obohatit váš den.

Číst dále..
0

Musím se vám přiznat, že jsem od dětství měla problém s autoritami a různými omezeními obecně. Dost možná to má co do činění s mou vodnářskou povahou. I kdyby to tak však bylo, tak co s tím? Jak s tím fungovat v životě? Když víte, že zdaleka ne každý dospělý je pro vás dostatečná autorita na to, abyste ho uposlechl.

Ano, někdy člověk prostě musí sklopit uši a na nějaký čas je schopný snést i to, co se mu nelíbí. Ale co pak?

Číst dále..
0

V dnešním povídání s odborníkem se dozvíte nejen něco o naší nové kolegyni Ivče, ale především o jedné z metod koučinku, která v ČR není moc známá, a jistě si zaslouží vaši pozornost. Ivona je opravdu tvůrčí duch a svého vyprávění se krásně zhostila sama, aniž by potřebovala povzbuzovat otázkami. Předávám vás tedy do jejích rukou a věřím, že si čtení užijete.

Číst dále..
0

Po šesti letech beru opět do ruky knihu Umělcova cesta od Julie Cameronové. Tenkrát to bylo období, kdy se mi v několika životních oblastech nedařilo. Vzpomínám si, jak mě tato kniha motivovala v tom nejlepším slova smyslu. Dnes je situace jiná a mně se (naštěstí) daří. I přesto stojí za to se do čtení pustit znovu. Na začátku bych ale asi hlavně měla vyjasnit, že tato publikace není jen pro ty, kteří se uměním zabývají profesně či amatérsky. Kniha je určena všem. Když tvrdím všem, tak myslím opravdu každého od manažerů až po ženy na mateřské dovolené. Jak autorka v úvodu knihy pojednává: „…jde o lidi, kteří se zajímají o umění vést tvůrčí život.“

Číst dále..
0

Poslední dva roky mám pocit, že stále kolem sebe slyším lidi říkat, že dělají, co je baví. Tahle věta se stala trendem, mottem akcí a akcelerátorů. V některých kruzích je téměř nemožné dnes říct něco jiného, protože byste vypadali neschopně, divně a mimo. Je to přeci tak snadné, dělat jen to, co mě baví. Je to sen, k jehož naplnění ale ne vždy stačí jen tuhle kouzelnou formuli používat. A tak jsem byla ráda, když na HR Days vystoupil Richard Fürich a věnoval se v příspěvku těm lidem, které jejich práce nebaví.

Číst dále..
0

Letošní léto jsem strávila necelý měsíc v zahraničí. V kontextu pracovních stáží, Erasmu a jiných dlouhodobých pobytů v cizích zemích je to zanedbatelný čas. Ale stačil mi k tomu, abych si uvědomila, proč to vlastně dělám. Proč vycházím ze své komfortní zóny, překračuji administrativní překážky, přerušuji v Praze rozdělané projekty a jezdím někam jinam, kde budu zase jednou sama za sebe.

Číst dále..
0

Z posledních článků působí koncept svobodného učení zcela idylicky. Podle Graye jsou děti vyrůstající v podobném prostředí celoživotně schopné se samy vzdělávat, kdykoli potřebují. Učení nevnímají jako nutnost, ale jako hru. Často ani nevědí, že se učí. Umí si sami vyhledat informace, říci si o radu. Kromě toho z nich vyrůstají údajně sebevědomí lidé, kteří vědí, co chtějí a umí se podle toho zařídit. Nevěří bezhlavě každému názoru, umí kriticky přemýšlet, asertivně argumentovat.

Číst dále..
0

V Sudbury Valley má každý žák bez ohledu na věk stejný hlas, jako všichni dospělí (učitelé stejně jako údržbáři, kuchaři, uklízečky…). Škola nezasahuje do aktivit studentů. Nikdo nikomu neříká, kdy se má naučit číst nebo počítat. Studenti se mohou celý den věnovat, čemukoliv chtějí. Mají k dispozici prostor, vybavení i čas. Učení je pouze vedlejším účinkem svobodného hraní a prozkoumávání.

Číst dále..
0

Jak jsme zmínili v minulém článku, hra je podle Petera Graye zcela klíčový nástroj pro bezstarostné učení. Děti se od malička vzdělávají motoricky, jazykově, vědecky i sociálně a morálně. Především sledováním okolí a napodobováním vzorů. Aniž by jim kdokoli cokoli vnucoval, natož je trestal nebo pozitivně motivoval. Vše se odehrává zcela přirozeně v rámci hry.

Číst dále..
0

Učíme se celý život. Teoreticky se vzděláváme úplně od počátku až do konce života. Proto se občas hodí, připomenout si chvíle, kdy to všechno začalo. Kam sahají kořeny našeho vzdělání? Jak nás to ovlivnilo? A co s tím má společného hra? V nové sérii článků inspirovaných knihou Svoboda učení se zaměříme na způsoby učení. Jakým směrem se má naše vzdělávání ubírat? A jak vybrat tu nejlepší formu pro naše děti?

Číst dále..
0

Každý občas potřebuje od někoho poradit, ať už proto, že se pouští do něčeho nového nebo proto, že se dostane do situace, s níž si neví rady, v práci nebo v osobním životě. Každý jsme ale nastaveni jinak, a tak si někdo pro rady chodí častěji a třeba i z jiného důvodu než někdo jiný. Také velmi zajímavé téma, ale o to dnes nejde. Spíš mě zajímá, podle čeho si vybíráte osobu, kterou o pomoc požádáte.

Číst dále..
0

Od samotného začátku byla pro mě kniha jako magnet. Bude to asi tím, že jsem se narodil ve vzdušném znamení, mou „svobodnou“ povahou a taky možná tím, že jsem vždy o něčem podobném snil. Pracovat jinak, a navíc ve svobodné firmě. Pokud to máte podobně jako já, nebo hledáte smysluplný a pravdivý příběh na čtení u vody, nebo snad hledáte návod, jak něco podobného vybudovat, mohu knihu jen a jen doporučit. (…)

0

Tento týden i já přináším pár myšlenek ze zajímavé knihy – tentokráte jde o knihu od Garyho Hamela, která se snaží rozkrýt tajemství pilířů, na kterých stojí otázka úspěchu či neúspěchu každé organizace. Gary Hamel je dle Wall Street Journal považován za nejvlivnějšího myslitele v oblasti byznysu dneška. Dle knihy nejvíce záleží na následujících pěti oblastech:

Číst dále..
0

Když jsem uvažovala, kterou knížku dát do naší letní knihovničky jako první, volba padla na sedmidenní víkend, protože něco podobného jsme si spousta z nás užívala v týdnu s dvěma státními svátky. Odpočívali jsme, uklízeli, jeli na výlet a stáli v koloně na D1 nebo navštívili příbuzné a přátele. Duše se zkrátka radovala. Jaké by to asi bylo, kdyby to tak bylo pořád? (…)

0