Your address will show here +12 34 56 78

Jak se Vám daří v tento čas? Máte více času a pracujete z klidu domova? Nebo řešíte, jak udržet firmu, svou práci, své příjmy či vzdělávání svých dětí na uzdě? Popravdě se musím přiznat. Souhlasím s kolegou Jirkou, který vtipně poznamenal, že je jaksi více práce, ale méně výsledků. Pracujeme na nových zajímavých projektech, jak možná víte, pokud nás sledujete. Je tolik změn. Někdy je pro každého z nás docela náročné situaci ustát a tak se vždy hodí schopnost se uvolnit a dobýt své baterie a zásoby energie. Proto jsme pro vás připravili tři naprosto jasné a konkrétní zdroje inspirace, abyste do své života přidali více psychické pohody. Pojďme tedy na to:

Read More
Continue Reading
0

Poslední dva roky mám pocit, že stále kolem sebe slyším lidi říkat, že dělají, co je baví. Tahle věta se stala trendem, mottem akcí a akcelerátorů. V některých kruzích je téměř nemožné dnes říct něco jiného, protože byste vypadali neschopně, divně a mimo. Je to přeci tak snadné, dělat jen to, co mě baví. Je to sen, k jehož naplnění ale ne vždy stačí jen tuhle kouzelnou formuli používat. A tak jsem byla ráda, když na HR Days vystoupil Richard Fürich a věnoval se v příspěvku těm lidem, které jejich práce nebaví.

Read MoreContinue Reading
0

V 19. století, když se lidská civilizace pohnula o velký kus dopředu tím, že se hromadně začaly používat v průmyslu stroje nahrazující lidskou práci, řešili dělníci situaci tak, že stroje rozbíjeli. Jak budeme reagovat my, až se dozvíme, že naši práci pro příště bude dělat inteligentní humanoidní robot?

Read MoreContinue Reading
0

Každý občas potřebuje od někoho poradit, ať už proto, že se pouští do něčeho nového nebo proto, že se dostane do situace, s níž si neví rady, v práci nebo v osobním životě. Každý jsme ale nastaveni jinak, a tak si někdo pro rady chodí častěji a třeba i z jiného důvodu než někdo jiný. Také velmi zajímavé téma, ale o to dnes nejde. Spíš mě zajímá, podle čeho si vybíráte osobu, kterou o pomoc požádáte.

Read MoreContinue Reading
0

kniha-sedmidenni-vikendKdyž jsem uvažovala, kterou knížku dát do naší letní knihovničky jako první, volba padla na sedmidenní víkend, protože něco podobného jsme si spousta z nás užívala v týdnu s dvěma státními svátky. Odpočívali jsme, uklízeli, jeli na výlet a stáli v koloně na D1 nebo navštívili příbuzné a přátele. Duše se zkrátka radovala. Jaké by to asi bylo, kdyby to tak bylo pořád? Kniha Ricarda Semlera je o tom, jak se jeho firmě podařilo připravit podmínky pro to, aby každý, kdo chce, mohl pracovat tak, aby ho to bavilo, naplňovalo a zároveň neomezovalo v jeho zájmech, rodinném životě a přispívalo to k jeho celkové spokojenosti. Filozofie Semca totiž zjednodušeně praví, že když budou lidé ve firmě šťastní, bude se firmě lépe dařit.

Osobně chci říct, že jsem ke knížce přistupovala velmi obezřetně až skepticky, protože jsem ji začínala číst na začátku léta, kdy vrcholila sezóna a měla jsem obou prací, které mě jinak velmi baví, až po krk. Skutečnost, že si budu číst o tom, jak ještě víc pracovat, aby mě práce ještě víc bavila, mě naplňovala zděšením. O to příjemnější bylo překvapení, když mě Ricardo vtáhl do svého světa velmi čtivým a živým stylem vyprávění protkaného řadou příběhů. Provedl mě jejich firmou, svou zahradou, spletitou sítí vztahů a rozhodnutí, která v životě dělal nejen on, ale i lidé kolem Semca a poodhalil opět závoj vznášející se nad tajemnou svobodou v práci a jejím uplatněním v úspěšné firmě, která je jedničkou na trhu v mnoha oborech, kterým se věnuje.

Mnozí by si možná řekli, díky bohu, že pracuju ve firmě, kde mi řeknou, co si mám myslet. Jiný si řekne, jaké by to bylo, kdybych mohl dělat kdy chci a odkud chci, přizpůsobit si práci tomu, co mě baví a co potřebuju stihnout okolo atd. Ale svoboda není zadarmo, a proto se s ní sžije jen málokdo. I Ricardo Semler připouští, že ty stovky manažerů a ředitelů, co se k nim přijeli podívat na ten div divoucí, často rychle zase odjížděli pryč kroutíce hlavou, jak tahle opičárna asi dlouho vydrží.

Nechci vám vzít zážitek z toho, kdybyste se do knížky pustili sami, a proto jen malá ochutnávka:

Ricardo klade často dotěrné otázky a hledá na ně i odpovědi: Proč si za peníze nekoupíte úspěch, když skoro každý poměřuje úspěch penězi?
Proč namlouváme zaměstnancům, že jim věříme, když pak po jejich odchodu domů provádíme audit a hledáme na ně špínu?
Proč se jako národ dožadujeme demokracie a jsme ochotni jít za ni do války, ale zároveň jsme smířeni s tím, že si jako tým nemůžeme vybrat svého šéfa?

Dozvíte se třeba také, co říkal Henry Ford: „Vždycky, když chci pár rukou, dostanu s nimi i mozek. Proč?“ Prvnímu oddělení lidských zdrojů ve Fordu se říkalo sociologické a řídil ho bývalý boxer a policista.

Konkrétně o Semcu vám prozradí to, jak řeší nevyhraněné, ale zajímavé nováčky, nebo třeba jak zachrání dlouhodobé zaměstnance před vyhořením.

Z různých úhlů pohledu popisuje firemní kulturu, která je pro Semco klíčová. Je založená na důvěře a vztazích, prostředí, které je bezpečné, podporuje spolupráci a vede mimo jiné k tomu, že zaměstnanci odmítnou lepší finanční nabídku, aby zde mohli zůstat.

Na pondělní bleskovce (pravidelná porada) se Ricardo jednou zmínil svým ředitelům, že má obavu ze stále se zvětšujícího růstu firmy a nárůstu její prosperity. Donutil je přemýšlet nad tím, PROČ je důležité, aby firma takto strmě rostla. Při pátém neodbytném A PROČ došli k tomu, že … a to si přečtěte sami 🙂

0

Kdo jsou ti nenahraditelní a čím jsou nám nebezpeční? V rámci zakázky jsme nedávno pro jednu firmu řešili kompetenční model. Připravit podklady, definovat pozice, provázat s dalším vzděláváním a jak ho následně co nejefektivněji komunikovat napříč týmy. Především při definování pracovních pozic a příslušných kompetencí jsem narazila v metodice na pokyn, že se jednotlivé pozice nesmí překrývat, aby bylo jednoduše jasné, co má kdo na starosti. No jistě, pochopitelné, ale při tom oddělování se nesmí zapomenout na propojování.

Vzpomněla jsem si na rozhovor z jedné menší české firmy, kde aplikují následující poučku: Pokud tu bude někdo nenahraditelný, tak s tím se rozloučíme jako s prvním. Často si tu myšlenku připomínám, ať řešíme spolupráci, komunikaci, kompetence nebo delegování. Není to jen otázka jednotlivce, ale celého vedení týmu.

Zastupitelnost řešíme i u nás v HERu, tady jdou výhody malého týmu stranou a někdy nám to pořádně zamotá hlavu a najít řešení je fuška. Jak funguje zastupitelnost u vás? Máte v týmu nějaké ty „nenahraditelné“?

0

Je odvozeno od slova dobrodruh, což ve staročeštině znamenalo dobrý druh, tedy dobrý, statečný, odvážný druh. S úpadkem rytířstva se význam posunul a z dobrodruhů se stali spíše loupeživí rytíři. Teprve pod vlivem francouzského výrazu aventure se do významu slova dostalo ono dobrodružství, které známe dnes. Ve francouzštině se totiž slovo aventure používalo ve významu úděl, osud, nebezpečí.

V anglické tradici šel vývoj poněkud jinak, auenture (kolem roku 1230) znamenalo náhoda, štěstí. Významový posun asi o sto let později zdůrazňoval v této souvislosti především nebezpečí a risk a o dalších dvě stě let později neobvyklou, vzrušující událost.

Latinské adventura, které stojí u základu všech těchto výrazů, znamenalo přitom pouhé přihodit se.

0

Tváří tvář nesporným skutečnostem o obchodování se zážitky a o nedostatku času, který si na ně lidé jsou ochotní / schopní vyhradit, čelím tomu, že i v Misi HERo najdete vedle pojmů rozvoj a vzdělávání také onen inkriminovaný zážitek.

Ano. Pracujeme se zážitkem jako hybnou silou při učení a osvojování si dovedností. Nepověsíme Vás sice za karabinu na vysoká lana, abyste se naučili hlasitěji prezentovat, i když jistý účinek by to možná také mělo, ale jdeme na to od lesa.

To, co se CHCETE naučit, si vyzkoušíte nejprve při hře v týmu. Tam přichází na řadu ZÁŽITEK, který Vám pomůže k uvolnění, soustředění se a aktivnímu zapojení do hry mimo jiné i díky emocím, které ke každému klání patří.

A pak? Zjistíte, že to, co se chcete učit, jste právě během hry dělali úplně mimochodem. A pokud Vám to nešlo tak, jak byste si přáli, je tu ještě další kolo hry, kde máte možnost zlepšit se, porazit soupeře, nebo si splnit jakýkoli jiný cíl, který si dáte. Co pro to musíte udělat? Začít mluvit, vyjednávat, používat mimiku, stát se lídrem atd. Během fáze práce s lektorem si svůj přehled doplníte o funkční tipy a principy, které je možné využívat a nakonec si to, co Vás právě pálí, vyzkoušíte přímo v terénu.

Doufám, že jsem obhájila hru a zážitek jako oprávněnou součást naší mise. Jediné, co Vám k němu nemůžeme dát, je ten ČAS, ten musíte dát Vy nám, nebo spíš sobě.

0

Pokud se zajímáte o oblast zážitkové pedagogiky a volného času, nemohli jste nenarazit na pojem flow. Často se nepřekládá a používá se jako tolik jiných slov ve své anglické podobě. Nejčastěji se překládá jako „plynutí“, ale to nám o jeho významu zase tolik neřekne. Jednoduše řečeno je to stav zaujetí, pohroužení do činnosti a totální unesení tím, co se děje kolem mě a se mnou. Nutno podotknout, že autor pojmu byl nadšený jachtař a v jachtingu se pojmem „flow“ označuje chvíle, kdy se loď zvedne z vody, tím se zvýší její rychlost a loď citlivě reaguje na řízení, stačí však malá chyba a loď se ponoří zpět do vody a okamžik souznění je pryč. Tak je to i s naším vžíváním se do aktivit ať už se jedná například o tanec, hru, intelektuální činnost a tento fenomén je zkoumán i ve finančním světě.

Koncept flow se začal propracovávat v 60. letech, kdy se jeho autor v disertační práci zabýval umělci a zjistil, že jsou schopni zaujatě pracovat bez ohledu na čas nebo vidinu zisku. Rozšířil výzkum i na další oblasti lidského zájmu a sledoval, jak lidé charakterizují činnost, u které se cítí „povzneseni“. Výsledky publikoval v knize Boredom and Anxiety (1975). Zajímavé je, že při takových činnostech si vyrábíme spoustu energie, kterou můžeme spotřebovat na činnost samotnou, nebo ji využít ještě nějak jinak pro další aktivity.

Pro fyziky mezi námi přikládám ještě definici prožitkové energie: Dimenze aktivity je v souladu s polaritou vzrušení-uklidnění a ukazuje na kinetickou energii obsaženou v prožitku, na dynamiku a proměnlivost v čase, která je nutná při interakci s objektem.

0

Potřeba míry prožitku je velice individuální, neboť je daná geneticky. To znamená, že ne každý touží lézt po skalách a skákat z mostů, i když by mu to stěží někdo jiný uvěřil. Vědci změřili tzv. Sensation Seeking Scale a zjistili, že u sportovců je o poznání vyšší, což souvisí, zjednodušeně řečeno, s návykem na endorfiny, které nám při sportu zaplavují tělo, a my ten pocit chceme zažívat znovu a znovu. Ale zatím co někoho uspokojí 15 km běh kolem přehrady, někdo jiný potřebuje zdolat skalní stěnu v Arizoně.

Read MoreContinue Reading
0

Někdy je pro mě osobně obrovským zážitkem zastavit se ráno při cestě na vlak a dívat se, jak vypadá nebe. Nevadí, že jsem ještě před minutou pospíchala, za tu chvilku nadšení to stojí. Bohužel jde ten pocit, který to ve mně vyvolá, jen těžko předat někomu dalšímu. Jak by to bylo snadné, kdyby šlo prožitek zkrátka dovyprávět a ten druhý by měl pocit, že to prožil také. Pokud jsme oba už něco takového zažili, může se ten druhý alespoň domnívat, že ví, co mám na mysli, ale ztotožnit to nelze.

Myslíme to dobře, když chceme někomu udělat radost koupeným zážitkem, vytrhnout ho z všední reality a posunout mu hranice obzorů, ale to nestačí. Kupujeme si poukazy na zážitkové dárky, abychom nemuseli zažívat radost z toho, když na nějaký dárek přijdeme sami po urputném přemítání a bloumání po obchodech.

0