Když jsem uvažovala, kterou knížku dát do naší letní knihovničky jako první, volba padla na sedmidenní víkend, protože něco podobného jsme si spousta z nás užívala v týdnu s dvěma státními svátky. Odpočívali jsme, uklízeli, jeli na výlet a stáli v koloně na D1 nebo navštívili příbuzné a přátele. Duše se zkrátka radovala. Jaké by to asi bylo, kdyby to tak bylo pořád? Kniha Ricarda Semlera je o tom, jak se jeho firmě podařilo připravit podmínky pro to, aby každý, kdo chce, mohl pracovat tak, aby ho to bavilo, naplňovalo a zároveň neomezovalo v jeho zájmech, rodinném životě a přispívalo to k jeho celkové spokojenosti. Filozofie Semca totiž zjednodušeně praví, že když budou lidé ve firmě šťastní, bude se firmě lépe dařit.
Osobně chci říct, že jsem ke knížce přistupovala velmi obezřetně až skepticky, protože jsem ji začínala číst na začátku léta, kdy vrcholila sezóna a měla jsem obou prací, které mě jinak velmi baví, až po krk. Skutečnost, že si budu číst o tom, jak ještě víc pracovat, aby mě práce ještě víc bavila, mě naplňovala zděšením. O to příjemnější bylo překvapení, když mě Ricardo vtáhl do svého světa velmi čtivým a živým stylem vyprávění protkaného řadou příběhů. Provedl mě jejich firmou, svou zahradou, spletitou sítí vztahů a rozhodnutí, která v životě dělal nejen on, ale i lidé kolem Semca a poodhalil opět závoj vznášející se nad tajemnou svobodou v práci a jejím uplatněním v úspěšné firmě, která je jedničkou na trhu v mnoha oborech, kterým se věnuje.
Mnozí by si možná řekli, díky bohu, že pracuju ve firmě, kde mi řeknou, co si mám myslet. Jiný si řekne, jaké by to bylo, kdybych mohl dělat kdy chci a odkud chci, přizpůsobit si práci tomu, co mě baví a co potřebuju stihnout okolo atd. Ale svoboda není zadarmo, a proto se s ní sžije jen málokdo. I Ricardo Semler připouští, že ty stovky manažerů a ředitelů, co se k nim přijeli podívat na ten div divoucí, často rychle zase odjížděli pryč kroutíce hlavou, jak tahle opičárna asi dlouho vydrží.
Nechci vám vzít zážitek z toho, kdybyste se do knížky pustili sami, a proto jen malá ochutnávka:
Ricardo klade často dotěrné otázky a hledá na ně i odpovědi: Proč si za peníze nekoupíte úspěch, když skoro každý poměřuje úspěch penězi?
Proč namlouváme zaměstnancům, že jim věříme, když pak po jejich odchodu domů provádíme audit a hledáme na ně špínu?
Proč se jako národ dožadujeme demokracie a jsme ochotni jít za ni do války, ale zároveň jsme smířeni s tím, že si jako tým nemůžeme vybrat svého šéfa?
Dozvíte se třeba také, co říkal Henry Ford: „Vždycky, když chci pár rukou, dostanu s nimi i mozek. Proč?“ Prvnímu oddělení lidských zdrojů ve Fordu se říkalo sociologické a řídil ho bývalý boxer a policista.
Konkrétně o Semcu vám prozradí to, jak řeší nevyhraněné, ale zajímavé nováčky, nebo třeba jak zachrání dlouhodobé zaměstnance před vyhořením.
Z různých úhlů pohledu popisuje firemní kulturu, která je pro Semco klíčová. Je založená na důvěře a vztazích, prostředí, které je bezpečné, podporuje spolupráci a vede mimo jiné k tomu, že zaměstnanci odmítnou lepší finanční nabídku, aby zde mohli zůstat.
Na pondělní bleskovce (pravidelná porada) se Ricardo jednou zmínil svým ředitelům, že má obavu ze stále se zvětšujícího růstu firmy a nárůstu její prosperity. Donutil je přemýšlet nad tím, PROČ je důležité, aby firma takto strmě rostla. Při pátém neodbytném A PROČ došli k tomu, že … a to si přečtěte sami 🙂
