Your address will show here +12 34 56 78

Kdo jsou ti nenahraditelní a čím jsou nám nebezpeční? V rámci zakázky jsme nedávno pro jednu firmu řešili kompetenční model. Připravit podklady, definovat pozice, provázat s dalším vzděláváním a jak ho následně co nejefektivněji komunikovat napříč týmy. Především při definování pracovních pozic a příslušných kompetencí jsem narazila v metodice na pokyn, že se jednotlivé pozice nesmí překrývat, aby bylo jednoduše jasné, co má kdo na starosti. No jistě, pochopitelné, ale při tom oddělování se nesmí zapomenout na propojování.

Vzpomněla jsem si na rozhovor z jedné menší české firmy, kde aplikují následující poučku: Pokud tu bude někdo nenahraditelný, tak s tím se rozloučíme jako s prvním. Často si tu myšlenku připomínám, ať řešíme spolupráci, komunikaci, kompetence nebo delegování. Není to jen otázka jednotlivce, ale celého vedení týmu.

Zastupitelnost řešíme i u nás v HERu, tady jdou výhody malého týmu stranou a někdy nám to pořádně zamotá hlavu a najít řešení je fuška. Jak funguje zastupitelnost u vás? Máte v týmu nějaké ty „nenahraditelné“?

0

Tahle vědomostní desková hra se v našem herním kroužku velmi často rozkládá na stole. Přestože se u ní děti vždy něco nového naučí, nevnímají výukový aspekt nijak negativně. Je to pravděpodobně proto, že je získávání nových znalostí upozaděno a probíhá jen jakoby mimoděk. Hlavním motivem hry je postřeh a pozornost a dětem nejvíce připomíná hru Pexeso.


Hra obsahuje sadu většího množství čtvercových kartiček, na každé z nich jsou znázorněny obrázky, které tematicky pasují k jedné světové zemi. Kromě názvu země je vždy uvedeno i hlavní město, vlajka a několik hodně typických předmětů či staveb nebo osobností. Děti mají po otočení nové kartičky vždy krátký čas na její prohlížení a zapamatování co nejvíce detailů. Následně je kartička otočena a po hodu kostkou je pro každého hráče zvolena jedna otázka. Pokud byly děti pozorné, všechny odpovědi si z obrázku jsou schopné vyvodit.Na hře se mi velmi líbí, že s dětmi klidně mohou hrát i dospělí a většinou to nijak zásadně neovlivní rozložení sil. Děti mají velký bonus v bystrosti a hodně dobré paměti, dospělí zase jsou schopni některé odpovědi domyslet, i když si obrázek tak dobře nezapamatovali. Několik maminek by to mohlo potvrdit.

0

Na kroužku deskových her máme jen menší množství her takových, které jsou vhodné i pro ty nejmenší, o to jsou ale žádanější. Dnes bych chtěl napsat pár řádků o jedné z nich. I když je pravděpodobně primárně určena spíše dětem, mám s ní osobní zkušenost.Předminule se mi na kroužku uprostřed hraní najednou ocitlo jedno dítě dočasně volné. Abych mu zkrátil čekání na další partii, nabídl jsem, že si můžeme zahrát něco rychlejšího pro dva. Asi sedmiletá holčička pokukovala po krabici s velkým lvem. Hra byla i pro dva, tak jsme ji rozložili.

Primárně jde ve hře o dvě věci:    1.) trénink paměti    2.) učení týmové spolupráce. Motivem hry je příběh o lvovi, který se potřebuje dát ostříhat. Hráči mu společně vytváří cestu do lazebnického salónu odkrývánímjednotlivých kartiček s obrázky zvířat. Jelikož je lev trochu lenivý, napoprvé to většinou nestihne před ukončením zavírací doby, musí se vrátit domů a druhý den cestu opakovat. Další den ale už jsou kartičky cesty opět zakryté a je velmi důležité vědět, co se kde skrývá. V této fázi spočívá prostor ke kooperaci, kde se hráči mohou společně radit a sdělovat si, co kde viděli.


Velmi se mi líbilo, že tato hra umožnila trochu tiššímu introvertnímu dítěti aktivně se projevit a s radostí komunikovat. Pokud máte doma mladší dítě a přemýšlíte o první deskovce pro něj, mohl by Leo musí ke kadeřníkovi být správnou volbou.

0

Každý den jsme svědky různých situací. Často se nás ani přímo netýkají. Přesto čelíme vlastnímu rozhodnutí, zda zasáhnout. Zda udělat krok do nekomfortní zóny a vyjádřit souhlas či nesouhlas, nabídnout pomoc, komunikovat s cizinci, objevovat neznámé atd. V hlavě se nám zpravidla odehrává, zda se situace obejde bez našeho zásahu, jaká pro a jaká proti náš čin přináší, zda by to měl udělat někdo jiný… Všechny tyto a mnoho dalších myšlenek jsou již psychology popsány. Já se ale dnes chci soustředit na svou vlastní nedávnou příhodu.

Read MoreContinue Reading
0

Sobotní konference MindfulnessCON (13. 5. 2017) se tentokrát zaměřila na práci se stresem. Byla připravena řada workshopů, kde jste mohli vidět a především sami zažít metody zvládání stresu v běžném životě, stres v partnerských vztazích, život s dětmi bezstresu, práce s bolestí nebo osvobozující jógu smíchu. Jedním z lektorů byl i Jirka Bréda, který opět přispěl hravým pohledem.


Jirkův workshop se věnoval tomu, jak navodit tzv. sociální pohodu, tedy zjednodušeně stav, kdy se cítím bezpečně a mohu věci řešit a posouvat vpřed. Všímali jsme si situací, které nás do stresu uvádějí a zkoušeli jsme si v diskuzi i párových cvičeních přijít na to, jak ten stres odbourat a vědomě s ním pracovat. Vyzkoušet si, zda to bude fungovat, jsme mohli během několika týmových her, které pro nás byly připraveny.

Osobně mě nadchlo, jak byli účastníci konference pozitivně naladění a otevření zkoušení všeho možného. Jsem ráda, že hry si tu našly své místo i fanoušky a že někomu mohly pomoct změnit perspektivu a vyřešit třeba i jen docela malý problém.

0